Počátky upíři poutě část druhá

Milé upírky a milí upíři,

doopravdy doufám, že po přečtení první části povídky jste doopravdy přemýšleli, co že je Klea asi zač. No při troše štěstí po přečtení těchto dvou kapitol mě nebudete chtít ukamenovat a nebo přetrhnout jak hada. Na to jak se přetrhává had neodpovídám, zkrátka zkuste si to představit, ano? Jinak dneska výjdou kapitoly dvě.

Za tu upovídanost se omlouvám, jsem na antibiotikách. Jo a sem tam s nimi lítám venku. Jen doufám, že si to nepřečte jistá osůbka, ale nemá čas. Takže užijte si prosím a počítejte s tím, že další kapitola bude až příští víkend. Jen tato kapitola je poněkud delší, a proto jsou nakonec dvě. No a v další kapitole příští víkend se dozvíte proč má tato povídka název Počátek upíří poutě.

Jen kdybyste měli jakékoliv otázky ohledně povídky a nebo čehokoliv jiného buď pište na skype serenity4075 a nebo do komentáře či správu autorovi.

PS. Možná se zde objeví i báseň ale ne dnes.

S láskou vaše Irí

***

První setkání Vláda Tepeše Draculy s Kleou

Jak jsem již jendou zmínila, jmenuji se Klea a zde je můj příběh.

Narodila jsem se v prosinci na jednom statku svobodné matce a pocházím ze šesti sourozenců. Vlastně jsem byla nejmladší a nejmenší z celé naší rodiny. Svého otce jsem nikdy v životě nepoznala a možná je to tak i lepší. Zkrátka a dobře než jsme se narodili, otec matku sváděl tři dny a poté s ní strávil čtyři poněkud vášnivé dny, a pak zvedl kotvy a šel dál. A už se nevrátil.

Avšak mé mamince to vůbec nevadilo. Za prvé nevěděla, že je těhotná a za druhé, když na to přišla jen se usmívala a celou dobu svého těhotenství nás nosila pod svým srdcem a plnila své povinnosti.

Což znamenalo každý den chodit do stodoly na lov myší. Své úlovky pak nosila paničce domů a za to dostávala misku teplého mléka a šťavnatého masa.

Naše panička nebyla hloupá, a tak neušlo její pozornosti, že se její Hvězdička zakulacuje. Šťastně se na Hvězdičku usmála a začala jí podstrojovat ještě víc, jen přece budoucí matka musí mít sílu na porod a na výchovu miminek. Hvězdička směla chodit ven ještě tak asi měsíc, a pak dopadla doma, protože vypadala jak zralý meloun. Vzhledem k tomu, že panička Hvězdičky očekávala narození koťat hvězdiček . Udělala jí teplý pelíšek u kamen, kde jsme se já a mí sourozenci narodili jednoho prosincového dne. Ja jediná jsem byla čistě bílá kočička, ostatní sourozenci byli mourovatí bráškové.

Po celou dobu prvních týdnů našeho života jsme byli zahrnováni láskou, něhou a starostlivou péčí naší maminky a paničky. A tak to šlo celou dobu do jednoho osudového lednového dne, kdy jsem směli ven na vycházku. Nejdřív nám ale maminka vyprávěla, jak k nám přišla a kladla nám na srdce ať si dáváme venku pozor na cizí kocoury. Prý by nás mohly zakousnout. Poté šla ke dveřím a třikrát zamňoukla na paničku.

"Copak se děje, Hvězdičko? Chceš vzít svá koťátka ven? Jestli ano, tak chviličku počkej. Vezmu si kabát a půjdeme společně," to jí řekla panička a oblékla si kabát a potom otevřela dveře. My koťata jsem začala odvádět ve sněhu a matka nás i s paničkou hlídala. Vše vypadalo klidně a v pořádku, jenže naše skotačivé mňoukaní a prskání narušil dusot koňských kopyt.

 

<< Kapitola 1. | Upíří povídky | Kapitola 3. >>