Počátky upíři poutě část šestá -1

A máme zde ,milý upíři a upírky , už poslední kapitolu , ano čtete správně , je na čase začít psát jinou povídku , teda ne že bych pro vás neměla napsanou povídku co mám v notasi už přes rok …… Ale nejdřív dokončím tuto povídku , jen mě za ní prosím neukamenujte , ale zkrátka Klea musí líst Vladovi na nervy ne ?? No jestli se tu ukáže jistá osoba , tak se té povídky co mám přes rok už uloženou dočkáte , teda když se jí bude líbit . A je na čase přestat kecat a dá vám k přečtení tuto kapitolu , na kterou tak netrpělivě a nebo trpělivě čekáte ? Tak toť je otázka za milion puzzly nebo korálku eh už jsme raději zticha a přeji pěkné počteníčko. Jo a jestli se tu objeví někde archaismy, tak se moc omlouvám ale měnit to nebudu. Jen doufám , že pout na paloučku nikomu vadit nebude, teda její počátek….

A také doufám , že se vám povídka líbila i přes nedostatky co očividně má ,za ty se moc omlouvá. Do budoucna se pokusím abybyli povídkyna pokračování mnohem lepší .

S přáním příjemně prožité neděle

Vaše Irí

O šest měsíců později

Zima se , již dávno vzdala svého trůnu a stejně tak i jaro , jenž v léto pomalu přešlo. Kvetoucí jabloně a plody , které začínají zrát. Bzukot včel a šumění potůčku a v lese vůně mechu , pryskyřice a mnohých rostlin . Tichým lesem rozléhají se hlasy , jenž tento klid ruší . Je to smích a tlumený rozhovor a do toho ozývají se i zvuky , stánků , které práci na paloučku hlásí.

Mnoho , upíru na paloučku pomáhají s přípravou poutě , a sám temný princ opouští svůj hrad i s Kleou . Jen přece , od turku je ted pokoj , což je divné samo o sobě ale on je i nadále opatrný a hlavně ostražitý. Jen přece , klid od Turků , neznamená nic dobrého a to on věděl.

Ale i přesto se vydal na palouček v lese , aby zkontroloval , zdali vše běží podle plánu , jen přece pout měla být již za tři dny. Když projížděl hustým lesem , uslyšel zvuk , který tam očividně nepatřil a ani nebyl dílem , některého z jeho lidí. Naslouchal dál , tedy a nepletl se , to c slyšel byli zvuky kácení stromu a lidských hlasů , mluvicích turecky.

Mužům , jenž jeli s ním dal znamení rukou , aby zastavili. Pak seskočil tiše z koně , a vydal se tiše na výzvědy. Nebyl sám , ale byl v doprovodu dalších dvou vojáku , kterým věřil.

Tiše se přiblížili k tureckému táboru a na rtech temného prince se objevil , zlomyslný úsměv. Rozhodně , už měl pro své lidi zajištěné pochoutky , různého věku a velikosti , teda aspoň pro ty co se při pouti osvědčí. Jen přece tato pout je jiná než lidská pout.

Od tureckého tábora se tiše vytratily a turci i nadále si mezi sebou povídali . Jen u koní , určil Vlad jednoho upíra , který měl turky pozorovat a informovat o tom co a kde dělají.

Po svém příjezdu na míst poutě si rzodl porozhlédnout jak práce spějí ke zdárnému konci. Jeho srdce při pohledu na první stánky radostí plesalo a sám Vlad se těšil , na to co jeho lidé poví hlavní ceně , za splnění všech poutoví stánku co tam jsou . Věděl , že to nezvládne každý ale ty nejlepší půjdou do jeho armády a zbytek , no se bude muset vytrénovat.