Počátky upíři poutě část sedma

Tak, milé upírky a milí upíři, máme zde konečně poslední kapitolu. Snad vás povídka neurazila. Možná máte z ní pocity všelijaké, ale to nevadí. Hlavní je, aby se vám líbila a aby už nebyly další kapitoly. Původně mělo jít maximálně o dvě až tři kapitolky, nějak se to rozšířilo samo od sebe. Ehm, letí se k povídce a to raketovou rychlostí doufejme. Jo a prosila bych aspoň názor a jestli se povídka líbila a nebo co by se mohlo zlepšit.

***

Po tom co Klea dopadla zavřená ve stanu začala trucovat a na nikoho nereagovala, alespoň to si všichni mysleli, jenže kočičí mysl je nevyzpytatelná .

"Mňau, mňau, mám zaracha jo. Kvůli potkanu! To nemají ponětí, jak je těžké potkana chytit a nezakousnout. Jsem kočka! Neumím chytat lidi. Doufám, že mu toho potkana aspoň upečou. Mňau, ta stěna toho stanu vypadá tak zajímavě, možná bych si o něj mohla brousit drápky. Moment, co to tu leží. Hm, a to je mého pána a dokonce jeho plášť! Pomsta bude sladká," zatvařila se andělsky, ačkoliv v hlavičce se ji zrodil ďábelský plán, "Ach! Už vím!"

Během chvilky se ze stanu začalo ozývat hladové mňoukaní. Lidé temného prince byli přesvědčeni, že Klea má hlad. Proto nelenili a kočce svého pána do stanu donesli mléko a máslo. Pak odešli a malou kočičku nechali bez dozoru. Jenže i malému mrněti se může v hlavě zrodit podle jeho úsudku dokonalá pomsta.

Klea se přiblížila ke svým miskám a mléka se napila, jenže neměla hlad a plášť jejího pána vypadal tak čistě a zároveň i lákavě. Snad, a nebo právě proto se mu rozhodla plášť vylepšit s kousky kuřecího masa a mléka. Po několika minutové práci vypadal plášť podle představ samotné Klei. Kuřecí maso bylo roztahané po celém plášti a vše dokonale doplňovala rozlitá miska s mlékem a kočičí stopy na plášti. Poté se Klea znaveně schoulila do klubíčka a usnula spánkem spravedlivým.

Mezitím Vlad kontroloval osobně veškeré přípravy na pouť a byl jimi spokojený. Stánky již stály a vše bylo tedy již připravené. Jediné nač se čekalo byli jen upírky a upíři, kteří byli na cestě. Vlad se sám pro sebe pousmál, jen přece se těšil co jeho poddaní poví na soutěž.

O několik hodin později se na místě poutě shromáždilo několik set upírů, ke kterým slavnostně promluvil. Poté, co odmluvil, pouť zahájil a všichni si mohli vyzkoušet atrakce, jenž tam byly. Například šerm, střelba lukem, jízda na koni a kování vlastní zbraně. Mezitím se podávala ze sudu čerstvá krev, která byla přivezena před samotným zahájením. Všichni se bavily přesně do 21. hodiny večerní, neb v této hodině temný princ soutěž vyhlásil jako zpestření této poutě. Přičemž sám netušil jaké překvapení od Klei ve stanu ho čeká.

Upíři měli za úkol najít špeha a informátora, kteří jim měli prozradit, kde se přibližně nachází turecký tábor. Ten upír, který se k němu dostane jako první, má pak rozhodnout zdali si Turky nechá všechny pro sebe a nebo se podělí. Po vysvětlení těchto pravidel se Vlad vydal do svého stanu pro plášť. Jenže jakmile jeho oči spatřily, zazněl jeho hlas celou poutí tak, že se i upíří hudebníci lekli. Ani sám temný princ nemohl uvěřit svým očím, když spatřil plášť, který vypadal jak kdyby se na něm odehrávalo vojenské tažení. A k tomu se mu o nohy otírala ta potvůrka, která to zavinila. Netušíc, jestli se má zlobit nebo smát. No nakonec dal Klee sice kázání, ale měl pochyby, že to k něčemu bude a raději jen pro jistotu jí vzal sebou na pouť na vodítku.

Klea se po jeho boku nakrucovala jak nějaká princezna a pečlivě pozorovala své okolí. Mezitím se upír se jménem Alexandr dostal až k tureckému táboru a rozhodl se, že se o Turky podělí s ostatními soutěžícími. Jen přece soutěžících bylo 10 a Turků celý tucet. Své rozhodnutí poslal svému pánovi po informátorovi a o hodinu později tam byl již Vlad s Kleou a zbylí soutěžící, kteří se dohodli, že dva Turky, co jsou navíc, přenechají svému pánovi a jeho kočce z jistých důvodu, jen přece Klea nebyla anděl a vůči jejich pánovi by to byla neslušnost a projev neúcty.

Jak se domluvili, tak učinili. Vlad přenechal Kleu v rukou informátora, jenž byl s nimi a s ostatními šli zaútočit pod závojem noci na Turky. Turci byli sice překvapení, ale hodlali se bránit, jenže neměli šanci proti skupince upírů a tak nakonec všichni dopadli vysátí až na Turka, který nejdříve Klee posloužil jako škrabadlo. Toho si pak směl dát k jídlu informátor ovšem až po tom, co Kleu podplatil nenápadně slibem kuřecích srdíček a rybího masa.

Tábor Turku zničili, jejich hlavy oddělali od těl, a pak je ještě zvlášť napíchli na kůly. Byl to vzkaz pro možné turecké zvědy jasný a zlověstný vzkaz, který najevo dával, že země tato nepřátelům od rukou nenapadne dokud bude mít svého pána.

Pak se vrátil zpět na pouť, kde se ke společnosti přidali. Jen přece se Vlad rozhodl, že na této pouti bude i klání rytířů, sice upířích ale i tak. Když na své místo usedl, vše pozoroval jasnýma očima a úsměvem na tváři. Věděl, že Klea již spí v bezpečí stanu a umytá. Také si uvědomil, že upíří pouť se bude konat každý rok, neboť jeho lidé si i odměnu v podobě vlastní poutě zaslouží. A hlavně již ví, jak jinak si může i dovednosti svých mužu vyzkoušet. Těch deset, co do soutěže se dostalo, neb je celý čas pozoroval, jde rovnou do jeho armády a u ostatních, nu to se uvidí za rok.

<< Kapitola 6. | Upíří povídky