Vzpomínka na Evelínku

Evelínka

Lidská krutost nezná mezí a naděje mnohdy umírá jako poslední. Ne pokaždé se stane ale vánoční zázrak. U Evelínky jsem v ten zázrak doufala, ale nakonec se nekonal. Tato povídka je o ní, abych nezapomněla.

 

***

 

Dne 22.12.2018 Evelinka zemřela.

Na ten prosincový den, kdy jsem viděla prvně Evelínku, nezapomenu. Její kožíšek byl heboučký, ale sama Evelínka byla kost a kůže. Když jsem jí držela, bála jsme se o ní. Měla jsem strach, že jí zlámu kostičky. Tak vychrtlá byla a toto je její příběh. Příběh Evelínky.

Jednoho zimního dne jsem šla pomáhat do útulku. Měli jsme take nový případ - zanedbanou a vyhublou kočičku. Byla na tom zle, ale naděje zde byla, že bude žít a v pořádku. Prvním úkolem bylo jí nakrmit což se nakonec podařilo. Při krmení byla na klině a bylo na ní i mluveno. Pak si jí vzala jedna paní domu, ale jaký byl její příběh to nikdo neví. Pokusím se ho zde pro vás zrekonstruovat.

Narodila se před sedmi lety jako male kotě, zpočátku milována. Než se dostala k novému člověku. Možná jí ten člověk miloval a zpočátku i hýčkal. Jenže jak šel čas, Evelínka rostla a vyrostla z ní nádherná kočička.

Jenže té osobě se to nelíbilo a svou nelibost zpočátku možná začal dávat najevo křikem. Jednoho dne jí začal dávat jen a pouze sušinu a pak přilétli kopance. Nechápala co se děje a tak bolestivě mňoukala.

Tomu člověku se to ale nelíbilo. Vyndal si tedy ze skříně brokovnici a nabil jí. Pak 7 krát vystřelil do Evelinky. Týrání pokračovalo den co den, měsíc co měsíc až do roku 2018.

Byl zimní den a Evelinka spala někde doma schoulená do klubíčka. Její oči viděly a stále dýchala, i když byla zubožena. Ten člověk neměl dobré srdce. Měl ho černé a prohnilé. Slabě zmítající se Evelinku vzal do náruče. Ona začala vrnět , neboť si myslela , že člověk pochopil, že jí ubližuje.

Nemohla se plést více, než se nadála na její obličej dopadla rána pěstí a kolem krku omotané lano tak aby se uškrtila. Měla strach, byla zoufalá, když jí člověk vzal do auta. Odjel na dálnici a tam jí pohodil do sněhových závějí. O pár hodin jel kolem kamion, který si Evelínky všiml a ti jí vzali do kamionu. Lano, jenž měla kolem krku, jí sundali.

Místo toho, aby jí nechali jejímu osudu, jí odvezli do útulku, kde dostala jméno Evelínka. V útulku se Evelínka dostala do dobrých rukou a prvně po dlouhé době, cítila lásku a starostlivost. Zde jí láskyplné ruce krmily, ale i přesto musela do domácího léčení. Byla na kapačkách.

I přesto, že bojovala o život a snažila se uzdravit, nepodařilo se jí to. Po asi dvou týdnech boj o život pohrála po té co jí selhaly orgány. Odešla za kočičí duhový most. Ale i přesto že zemřela, zemřela nakonec milována a v bezpečí.