Slunce vyšlo a jeho paprsky se odrážely od neklidné vody Nilu a začaly zahřívat pomalu vzduch, jenž se začal tetelit teplem. Lidé netrpělivě stáli v přístavišti a očekávali první signál, kdy budou moci nastoupit na výletní loď. Těšily se, že uniknou na lodi vražednému horku. Doufali, že zažijí nepopsatelný zážitek a uvidí nilské krokodýly.
Již zazněl první signál a lidé se nahrnuly na loď, která na Nilu zářila jak perla. Její plachty byly bělostně bílé a barva lodi měla odstín světle hnědé. Na jejích bocích byly umělecky vyvedeny hieroglyfy. Tyto hieroglyfy zářily do dálky jak zlato samotné, neboť byly namalovány zlatou barvou. Na lodi se nacházel taneční sál, jídelna, lehátka a kajuty. Byla to hodnotná loď, jenž měla po stranách i záchranné čluny a u kapitána v kajutě i záchranné vesty. Sám kapitán ale čluny považoval za zbytečnost. Byl přesvědčen, že se lodi nemůže nic stát.
Počkal až nastoupí všichni pasažéři a pak dal znamení k vytažení můstku a kotvy. A vydal se svou milovanou lodí Julií na její první velkolepý výlet.
Z počátku cesta probíhala v poklidu a lidé si mezi sebou povídali. Sám kapitán předal kormidlo důstojníkovi a šel se věnovat svým pasažérům. Byl rád, že na palubě nejsou žádné děti ale jen dospěli lidé . S každým z nich prohodil pár zdvořilých fází a šel se věnovat lidem. Všimnul si, že pár pasažérů je již v obličeji poněkud zelených a nebo začínají měnit barvy. Sám pro sebe si povzdychnul a s rukou dal nenápadně znamení personálu, který se vydal postarat o mírně indisponované hosty. Po této prohlídce si uvědomil, že se blíží desátá hodina odpolední a on by měl mít proslov a seznámit pasažéry s programem. Vydal se tedy na vyvýšené podium, které se na lodi nacházelo a tam přistoupil k mikrofonu.
Svůj projev započal tak že dvakrát tlesknul s dlaněmi u mikrofonu a tím si získal pozornost lidí. Teprve pak začal mluvit: "Milí hosté, vítejte na palubě Julie . Jmenuji se Arnošt a jsem kapitánem této lodi. Kdyby měl kdokoliv z vás jakékoliv zdravotní potíže. Je vám zde k dispozici náš lodní lékař i s jeho týmem. A teď k poněkud k důležitějším věcem. Moc rád bych vás seznámil s našim programem. Přesně ve 14:00 hodin se bude podávat v jídelně oběd se šampaňský či bílým a nebo červeným vínem. Oběd se podává do 15:00 hodin. Potom od 18 do 19:00 je večeře. Poté bude možnost zaregistrovat se do tomboly, která započne ve 23:00. S tímto bych si vás všechny dovolil i pozvat na osmou hodinu večerní do tanečního sálu, kde se bude dneska pořádat bál. Po celou dobu této plavby vás budu informovat ve stejný čas jako dnes o programu. Jinak kdyby mě někdo zájem máme zde i knihovnu a obchod se suvenýry. Mockrát všem děkuji za pozornost a přeji příjemně prožitou plavbu."
Jakmile kapitán Arnošt domluvil, začal se lodí nést potlesk a něco temného se k ní začalo pomalu blížit. Nikdo nic zlého netušil a všichni se oddávali zábavě. Jen kapitán se musel vydat ke kormidlu, neboť ho zavolal jeho zástupce. Rádiem jim přišla zpráva, že se k nim blíží bouře. Jenže kapitán nad tím mávl jen rukou, neboť byl přesvědčený, že varování není pravdivé. Do té doby čistá voda řeky ztmavla a začala být neklidná.
Čistě modré nebe se zatáhlo černými mraky a z nebe začaly padat dešťové kapky. Lide na palubě vykřikli s překvapením někteří více jiný méně. Všichni utíkali před deštěm se schovat do svých kajut. Kde pak slyšeli kapitánův hlas přes rozhlas, že se nic neděje a že se jedná o menší vzácnou dešťovou přeháňku.
Protože všichni utekli do svých kajut tak si nemohli všimnout toho co se děje s vodou v řece. Ryby a krokodýli odplavali od lodi. A samotní krokodýli se schovali na břehy řeky. Řeky, jenž si tiše povzdychla a neklidně se zavlnila. Avšak kolébání lodě kapitán přisuzoval dešťové bouři, jenž je na řece zastihla. Náhle oblohou projel blesk a ozval se hrom. V tom hromu a sténání větru, jenž se přidal byl slyšet ještě jiný zvuk. Něco co bylo podobné křiku divokého zvířete. Cestujícím a i samotnému kapitánovy proběhl mráz po zádech. Chtěl se vrátit i s lodí zpět do přístavu.
Jenže bohové snad vytušili kapitánův záměr, a tak se stalo i to s čím kapitán nepočínal. Temnou oblohou křižovaly blesky a hromy se vznášely na řekou . Lidé v kajutách se snažili uklidnit, ale nešlo to. Neznali sice důvod , ale i tak cítili jak jim na těle naskakuje husí kůže. Náhle, aniž by to to tušili, se společně lekli. Přímo nad lodí udeřil hrom a blesk sjel po hlavní stožáru, která držela plachtu, jenž zachvátily plameny. V ten moment personál vyběhl do deště a začal hasit oheň. Což vzhledem k počasí nebylo těžké. Pak se promáčeni vrátili ke kapitánovi, aby ho informovali jaké škody oheň nadělal. Mezitím se hosté pomalu a jistě vydali na oběd. A to byl ten moment, na který čekali i samotni bohové aby dali znamení temnému stínu, jenž po celou dobu plul nepovšimnut za lodí. Kapitán samotný měl sice strach, ale před hosty se choval, tak aby nepoznali, jak je situace závažná. Díky bouřce přišli o spojení s pevninou a bez hlavní přídi s plachtou neměli moc reálnou šanci vrátit se do přístavu. I tak ale udělal v jídelně, ještě před obědnim prohlášením, ve kterém tvrdil, že vše je pod kontrolou a není důvod k panice. Sám tomu pevně věřil. Pak nechal začít nosit jídlo s pitím na stůl.
Mezitím se temný stín přiblížil k lodi a začal po ní šplhat. Všimnul si zvednuté kotvy a v jeho očích se objevily zlomyslné plamínky. Bez kotvy se loď nezastaví. Jeho zuby byly ostré jak pilka a tak pro něj nebylo problém kotvu uvolnit ze řetězu a nechat jí spadnou do vody. V té bouři stejně nikdo nic neuslyší. Bylo podivuhodné, jak toto stvoření umělo uvažovat. Poté se do drápalo na samotou palubu a začalo nenápadně poškozovat záchranné čluny. Bylo to rychlé a nenápadné. Bouře byla jeho přítelem. V jejich zvucích se ztrácelo vše co se dělo venku. Jakmile byl se svým dílem hotov, šel se skrýt do podpalubí dokud se nesetmí a on nebude moci započít svou hru.
Po vydatném obědu si pasažéři všimli, že bouře již přešla, a tak se chtěli vydat ihned na palubu. Jenže kapitán je zdržel s tím, že si potřebuje ověřit veškeré údaje co mu pasažéři o sobě dali, aby se ujistil, že vše souhlasí. Mnoho lidí brblalo, ale nakonec se podvolili, a tak neměli nejmenší tušení, že posádka venku uklízí. Uklízeli následky bouře, ale nikdo si nevšiml, že kotva chybí přesně tak jak zpočátku neurčitý stín předpovídal. Dokonce nikdo ani nezkontroloval pořádně čluny. Stačilo, že byli v plném počtu a stále zakryté.
Mezitím papírovaní, jenž zabralo dvě hodiny, skončilo a cestující se mohli vydat na palubu. Jediné nač je kapitán upozornil bylo, že chybí stožár s plachtou, ale že to nevadí. Nebe bylo modré bez mraku a slunce pálilo plnou silou. Na řece a i v jejím okolí panoval na první pohled mírumilovný klid. Jen někteří lidé měli pocit, že ve vzduchu je cosi zlověstného.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱