Právě majitel těchto rudě zářících očí měl za sebou již několik staletí zkušeností, a tak nebyl překvapen dalším nezvaným hostem v domě. Věděl, že muž, jenž zde byl včera, měl komplice, jehož informoval o svém úmyslu, i když nedalo by se říci, že by mu ten člověk tuto informaci poskytl zcela dobrovolně. Věděl, že se mu vyplatí pro jistotu počkat do setmění, jestli se někdo nebude shánět z těch zlodějíčků po svém komplici.
Co se nestalo o pár hodin později. Opět se mu u domu objevil další dárce krve. Sice nedobrovolný, ale to nevadí. Ach, jak jen ti lidé byli hloupí. Vždyť mu sami vlezli přímo do pasti, pomyslel si a dál pobaveně pozoroval svou nic netušící kořist. Kdyby jen ten člověk tušil, jak se mu na jeho krev sbíhají sliny, tak by sem ani nelezl. Ano, sice by dal přednost ladnému krku ženy, ale zlodějek zas tolik v okolí bohužel již není, a tak nemůže být vybíravý, že? I když člověka nemusí zrovna zabít, když z něj pije, ale on, no, nechtěl své chutné jídlo nechat dýchat. Což je i důvod proč loví zloděje, vrahy anebo vykradače hrobů. Jen přece vykrádat hroby není správné. Sem tam se sice napije i z jiných lidí, ale ty nechává žít a hlavně nepamatují si to. Těmito myšlenkami si v duchu krátil dlouhou chvíli, neboť se mu zdálo, že nezvaná návštěva je snad pomalejší více než šnek a nebo lenochod. I když na rtech se mu usadil zlomyslný úsměv, když viděl, že návštěvník je již konečně v jeho domě. Rozhodl se, že své svačině dá pět minut, a pak se za ní vydá do sklepa, jen přece by mu měl nechat zdání bezpečí prozatím.
Po chvilce se Dan jen přece dostal přes okno do domu a po krátkém zaváhání se vydal temnou chodbou ve svitu baterky z mobilu. V jejím světle šel okolo dveří do sklepa, jenž byly pootevřené a zdálo se mu, že odtamtud slyší nějaký zvuk. Zastavil se tedy a poslouchal dál. Po chvilce mu došlo, že to zní jako sténání zraněného člověka, který umírá. Dodal si tedy odvahy a otevřel sklepení dveře zcela dokořán. K jeho překvapení ani nezavrzaly, i když vypadaly staře. Chtěl si na cestu rozsvítit, avšak normální světlo tam nebylo. Místo toho si povšimnul ve svitu baterky pochodní, jenž byly připevněné ke kamenné zdi a hned vedle nich bylo položené křesadlo. Vzal tedy křesadlo do ruky a zapálil jednu z pochodních, kterou sňal ze stěny a vypnul baterku. V jejím mihotavém světle si povšiml kamenných točících schodů, které vedly do hlubin sklepa, ze kterého se ozývaly podezřelé zvuky. Po několika minutách cesty dolů stanul v kruhové místnosti, které vévodila kovová vana a vězeň v okovech. Se strachem v očích se přibližoval k přikovanému muži, nebo spíše ke svému kamarádovi, jenž byl poněkud bledý a nejevil známky života, a přesto byl slyšet jeho sípavý dech. Dodal si tedy odvahu s větou na rtech: "Jsem tady sám, jen já a Vojta co má na kahánku. Majitel domu zde ještě není." Přišel tedy k Vojtovi blíže a skoro málem vykřikl hrůzou, neboť byl mrtev a vedle něho ležel zapnutý kazeták, ze kterého vycházel sípavý dech. To by ovšem nebylo to nejhorší, ale vypadalo to, že se pokoušel neúspěšně utéci a jeho věznitel se mu postaral o pohlavek a pár monoklu a zlomený vaz. A co to má za divné pichy na krku? O co tady jde?
V duchu Dana napadlo, co se tu sakra dělo a měl šílenou chuť utéci a zavolat policii. Již se chtěl otočit a dát se na útěk, když si v mihotavém světlu pochodně všiml na zdech vystavených seker a též kovové vany s ozdobnýma nožičkami, která se nacházela u té samé zdi. Vana ho moc nezajímala, ale za to sekery ano. Přišel k nim blíže a pochodeň postavil do podstavce na zdi, aby jednu ze seker mohl sejmout ze stěny a s palcem přitom přejel po jejím ostří, které bylo ostré. Jakmile měl v rukách zbraň, cítil se bezpečně, a tak jí položil na pár okamžiků vedle sebe, aby si mohl prohlédnout i ostatní vystavené sekery. K čemuž se již nedostal, neboť náhle světlo pochodně zhaslo. Netušil, jak je to možné a ani co se stalo. Sekeru, co měl danou vedle sebe, rychle zvedl a pevně jí sevřel ve zpocených rukách .Pomalu se otáčel směrem odkud přišel a přitom se snažil ve tmě zaostřit a prohlédnout si své okolí. Jeho srdce splašeně bilo a v krku se mu vytvořil knedlík, neboť ve tmě spatřil něco co ho k smrti vyděsilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱