Několik metrů od něj ze směru, co přišel stála postava v černém plášti, jenž sahal až k zemi. Nově příchozí byl osvětlován jen a pouze světlem pochodní, co sem dopadalo ze schodiště, a přesto nebylo natolik silné, aby Dan poznal zda-li proti němu stojí muž či žena, ale pár drobností ho na té postavě děsilo, ani pořádně nevěděl co. Vyděšeně začal ustupovat do zadu do místnosti a v duchu se modlil, aby ho ta postava neviděla. Vždyť ho přece nemohla vidět. Kolem něj je tma a on ve tmě nevidí, tak přece nemůže ani ta osoba vidět, ale přesto ty oči, co tak rudě září. Měl pocit, že ho ty oči pozorují, i když nechápal, jak by to bylo možné. Vždyť lidé ve tmě nevidí a také jim nezaří červeně oči, tak kdo to k sakru je a co je zač? Napadalo ho v duchu a tok těchto myšlenek přerušil mužský hlas.
"Copak, človíčku, bojíš se nebo si snad myslíš že tě nevidím? Ach, jak jen se pleteš. Dokonce cítím i tvůj strach. Seš stejný jako byl ten před tebou. On také uvažoval kdo jsem."
"A k-kdo jste?" ptal se Dan poněkud vyděšeně a koktavě.
Nikdo mu neodpovídal a tak si myslel, že je v bezpečí, když náhle ucítil něčí dotek na rameni a přímo u jeho ucha se ozval tentýž hlas i s odpovědí: "To ti to doopravdy ještě nedošlo nebo jsi tak hloupý? Že nepoznáš upíra?"
Po této větě nastalo tíživé ticho, a když se Dan otočil nikoho za sebou neviděl. Nebo si aspoň myslel, že nikoho nevidí. Zhluboka dýchal a snažil se uklidnit, což mu nešlo dvakrát nejlépe. V obou rukách svíral sekeru a přemýšlel jak upíra zasáhnout než mu došlo, že v kapse má mobil s baterkou, a tak si odechl a sekeru vzal do jedné ruky, aby mohl najít telefon. Neboť byl přesvědčen, že je ve sklepě sám a že si s ním zahrává jeho fantazie, neboť když se podíval podruhé směrem, z kterého přišel, tak neviděl žádné světlo pochodní. Možná si s ním hraje jen a pouze jeho fantazie napadlo ho a s tímto pocitem bezpečí se nechal ukolébat ke klidu. A přitom byl pozorován párem rudě zářících očí, který neviděl, neboť k nim stál zády. Jejich majitel se usmíval poněkud zlomyslně. Rád si hrál takto se svou obětí. Hlavně když se nechávala tak snadno uvést z pocitu bezpečí do pocitu totálního děsu a opět do pocitu bezpečí. Ach jak jen se někdy dokonale hodí pochodně na dálkové ovládaní, tedy až na tu jedinou, po které vždy zloději šáhnou jako po první. Vždyť ve sklepě se nemusel nikde schovávat. Tma a sklepení, kde se nacházeli, byli jeho spojenci, protože on se zde narozdíl od svého, no prozatímního, návštěvníka vyzna,l ale hra na kočku a myš již přestávala Alexandra bavit, a proto se rozhodl ještě chvilku vyčkat, a pak si udělat menší čas na oběd.
Mezitím Dan našel mobil a zapnul baterku. Také chtěl zavolat na policii a nahlásit náhodný nález těla. Jenže ke svému zděšení přišel na to, že telefon nemá žádný signál a po jeho pravé straně se ozval divný hluk. Posvítil si tam tedy s baterkou a napřáhl se se sekerou. Když tu náhle z vany vyskočila černá kočka, jenž se mu začala otírat o nohy. Chtěl jí nakopnout, ale v místnosti náhle vzplály všechny pochodně a kočka náhle zmizela z dosahu jeho nohou a on děsem vykřikl, neboť před ním stál s dravčím úsměvem muž kolem 28 let, co se snažil tvářit jak učiněný andílek. V rukách svíral opatrně černou kočičku, kterou jemně dal zpátky do vany, neboť tam měla pelíšek i s několika koťátky.
V momentu kdy stál k Danovi zády, se Dan rozeběhl a chtěl ho sekerou sednout do zad. Jenže upíra podcenil. Ten se rychle otočil a během minuty mu z rukou vytrhl sekyru a odhodil jí na druhou stranu místnosti. Pak jak dravec, kroužící kolem své kořisti, začal chodit kolem Dana.
Jeho srdce bylo jak splašené a vyděšená mysl se snažila vymyslet nějaký únikový plán. Věděl, že proti tomu muži, tedy upírovi nemá šanci. Ale přesto doufal v alespoň malý zázrak, který se stále nekonal. Najednou si uvědomil jednu podle něho důležitou věc. Vždyt k obědu měl česnečku. Podíval se na upíra s vítězoslavným úsměvem a s jistou pýchou v hlase pronesl, "Máš smůlu, já nebudu tvou obětí. Jedl jsem totiž česnečku, a jak je známo u různých knih a filmů upírům česnek vadí. Tudíž buď tak laskavý a uhni. Nech mě jít a sehnat si na tebe jasanový kůl." Byl na sebe tak pyšný když to říkal, že ho reakce upíra překvapila.
Ten se na něj díval s pohledemm cože to před ním stojí za cvoka, že pronese před dítětem noci rovnou své úmysly. V duchu musel počítat do 10 jen a pouze proto, aby se uklidnil a nezačal se smát nahlas. Přesto si ale nedopustil, vůči člověku před ním, pohrdavý úsměv s vyceněnýma ostrýma špičáky. Než se zlodějíček nadál, letěl přes celou místnost na druhou stranu, kde se bouchnul do hlavy tak, že měl pocit, že všude vidí samé hvězdičky. Mezitím se k němu přibližoval Alexandr s porhdavým pohledem v očích, neboť si byl dobře vědom, že tento člověk mu nesahá ani po kotníky. Možná to byl i důvod proč když stál nad ním zvedl Dana do vzduchu a pronesl: "Myslíš si, že vše víš nejlíp, ale nevíš. Ve skutečnosti mám česnek rád, je to delikatesa teda aspoň pro mě. Víš co, povím ti příběh. Příběh o tom proč si vy lidé myslíte, že nesnášíme česnek. A pak se rozhodnu jak s tebou naložím."
Jak řekl tak udělal a Dan dopadl v okovech, jenž byla přidělána ke zdi a upír si stoupl před něho a začal vyprávět.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱