Zrádná záchrana - kapitola 5. poslední

Alexandr dovyprávěl svůj příběh, ale s Danem to nic neudělalo a tak se ho rozhodl jen na oko pustit na svobodu. Dan si myslel, že si upír vše rozmyslel a dal se na bezhlavý útěk. Možná kdyby se na něj lépe podíval, uviděl by v jeho očích touhu predátora, ale to Dan nenapadlo a byla to jeho osudová chyba. Ovšem, že se dostal z domu ven, ale vběhl do noci a náhle do něčeho či někoho narazil. Z místa, kde byla překážka, se ozval Alexandrův zlomyslný smích a než se Dan nadál, byl v železném upířím stisku. Snažil se z jeho stisku vymanit. ale nešlo to. Alexandr díky své síle mohl své špičáky klidně ponořit do jeho krku a nechal výkřik hrůzy a bolesti své oběti odumírat na jejich rtech. Když se dosytosti napil, vydal se do domu pro druhé tělo, protože se těl musel zbavit. Zvolil si jako pohřebiště močál, jenž se nacházel daleko od jeho domu.

Obě těla naložil tedy do auta a odvezl je k sousednímu lesu, jehož močál byl již několik staletí neporušen, a ke kterému se vydal i s oběma těly, které poté do močálu vhodil. Byl již na cestě do auta, když uslyšel v nedalekém křoví dětský pláč a volání dospělých lidí.

Vypadalo, že se ve zdejším lese ztratilo malé dítě. Alexandr se vydal tedy po pláči a po pár minutách našel v křoví schoulené do klubka malé dítko. Ne, pro teď nechtěl nikoho děsit a tak nechal vyniknout hnědou barvu očí a opatrně, aby dítě nevyděsil, se zeptal copak zde dělá.

Překvapilo ho, když děvčátko zvedlo hlavičku a opovědělo mu: "Babičku, hledám babičku. Maminka říkala, že odešla moc daleko a nemůže se vrátit. Jenže babička šla do lesa, a tak jsme šla za ní, ale nikde jí nemohu najít." při posledním slově byly její modré oči plné slz, jenž kanuly v proudech po tváří a maličká opět brečela.

Alexandr nebyl typ upíra, kterého by cokoliv dojmulo, ale malé holčičky mu bylo líto. Vzal jí do náručí a odvedl na lesní cestu, kam jí položil. Pak si kleknul na koleno a tichým hlasem pravil: "Ne. Babička se ti sice již nevrátí a ty jsi neměla utíkat do lesa a hledat jí zde. Zde jí nenajdeš. Ale jednoho dne, a bude to brzy, se před tvými dveřmi objeví malé černé kotě a pomůže ti s tvou ztrátou. Teď je maličká na čase jít spát, až se probudíš nebudeš si na mě pamatovat. Jen budeš očekávat malé černobílé koťátko," po těchto slovech položil holčice na čelo obě ruce a jeho oči se jedinkrát červeně zazářily a maličká holčička ihned usnula.
Poté jí odnesl co nejblíže k jednomu hlasu, který volal: "Alexandro, holčičko, ozvi se! Kde jsi?!"

Skrytý za stromem čekal zda-li jí najdou, i když jestli byli ti lidé co jí hledali aspoň trošku inteligentní, tak by jí najít měli. Aspoň v to doufal. A také se ve svém odhadu nesmýlil. Poté, co lidé našli malé dítko, se Alexandr vydal zpět k autu a domů. Musel jít ještě zkontrolovat čertici a vybrat pro Alexandru jedno černobílé kotě. 

 

Takže za pár týdnů se u dveří domu Alexandry objevilo malé kotě, které si holčička ihned přivlastnila a pojmenovala ho čert. Jejím rodičům to nevadilo, neboť po dlouhé době opět spatřili u své dcerky úsměv.

A Alexandr? Vzhledem k tomu, že kotě šel dát k domu až po setmění, šel si tedy pak sehnat něco k večeři, neboť měl hlad a také chuť si pohrát se svou obětí. Takže hluboko v lese kam nalákal zloděje aut, co se mu pokoušel ukrást auto, se ozval zděšený křik prostoupený bolestí z kousnutí od upíra a v bažině díky tomu dopadlo další tělo, a pak se Alexandr vydal zpátky do svého domu, neboť se blížilo již pomalu svítání. A i když rád pozoroval východ slunce, chtěl si dát horkou sprchu, a pak se vyspat, neboť měl za sebou celkem zajímavý den .

<< Kapitola 4. | Upíří povídky