Jarní víla

Po zimním spánku tiše se probouzí

ze snu dlouhého , jenž tiše sní jarní víla

jarní víla jejíž dotyk přírodu probouzí

a sníh pomalu rozpouští.

V lese skrývá se ta víla jemná jejíž smích

V korunách stromu zní

Neb jaro přichází jenž

jarní víla se zpěvem vítá

vždyť i jí paprsky jarního slunce vzbudily

jenž do žil novu sílu vlily jí

té víle jarní jenž srdce ze zlata má

neboť s dotykem svým přírodu probouzí

jenž po zimním spánku opět

v plné kráse probuzená

krajinu s vůni květin provoní

a se zpěvem jarní víly

i poslední zimní spáče probouzí