Příběh jedné kočky

Následující povídky budou inspirovány , životem vyhozených , nechtěných a odložených koček . Jendou za měsíc se objeví jeden příběh , které se zde budou objevovat.

Déšť do oken bubnoval a po ulici tiše našlapovala promáčená mourovatá kočka. Její žalostné mňoukání ale nikdo doma přes déšť neslyšel. A tak se mourovaté neštěstí samo potloukalo ulicí.

Netušila čím si to zasloužila , vždyť své lidi milovala , jenže jakmile odrostla z kotěcích let , začali jí její lidé od sebe odstrkovat s tím , že na ní nemají čas. Když si s ní nakonec aspoň chvilku hráli , a ona nechtěně svého člověka škrábla přiletěl pohlavek a následovali dva dny v kleci , bez hraček a pelíšku.

Jenže ani jednou nebyla venku , to až dneska ráno , kdy jí tak hrubě hodily do auta. Ještě rozespalá , byla žádné pochopení pro to neměla .V její dušičce kočičí byl svíravý strach a nepochopení. Nevěděla jak dlouho jeli autem. Dokud nezastavily a pak jí do deště nevyhodily.

Celý týdne bez jídla ubohá kočička bloudila , sama opuštěná po ulici , již z posledních sil , se doplazila k jednomu nenápadnému domu . Kde žalostně opět zamňoukala a pak se k zemi složila ubohá , kočička , jenž , lidské zlo bezdůvodné zažila. Tiše své kočičí oči zavřela……

Mezitím z veterinární kliniky se domů vracela mladá veterinářka Anna, která v duchu plánoval jak si užije nadcházející vlno jenž jí očekávalo. Když k domu svému zajela všimla si že před nám leží nějaká mourovatá hromádka nemeškala rychle zaparkovala vzala svou brašnu a rozeběhla se k té hromádce neštěstí . Ke své úlevě přišla na to že asi tak roční mourovatá kočička ještě žije a tak nemeškal do své bundy jí zabalila a od domu vzala kde jí ošetřila. U sebe doma jí udělala provizorní pelíšek na svém křesle a mezitím jí kuřecí vývar připravila. Mourovatá kočička se probudila a ke svému překvapení zjistila , že se nachází v teple . Svou hlavičku pomalu zvedla a s očičkama zamžourala na mladou ženu , která se k ní s miskou a s lžičkou blížila. Do tlamičky jí pár kapek do tlamičky dostala než začala sama po malých porcích jíst .

Mladá veterinářka kočičku po hlavě pohladila a vlídně na ní mluvila. Po týdnu péče se kočička vzpamatovala a ke svému štěstí již u veterinářky zůstala , která jí pojmenovala Saša . A tak Anna se Sašou spolu zůstaly a obě na sebe navzájem dohlížely a Saša, ta Anně byla vděčná za to že se jí nakonec ujala a nový domov plný lásky jí dala.