Počátky upíři poutě část čtvrtá

Milé upírky a milí upíři,

povídka se nám chýlí pomalu ke konci. Dneska se konečně dočkáte kapitoly, kde se o pouti již zmiňuje. Příští víkend se bude celá kapitola pouti věnovat, a kdo ví, možná bude i obrázek. Teda jestli se mi podaří nakresit .

Užijte si čtení oddechové povídky a prosím berte jí s nadhledem, jen přece i když je psána pro vás, je psána hlavně z větší části z pohledu kočičky. Takže jestli si tuto povídku čtete, tak doufám, že se vám líbí a mimochodem už se blížíme k finále.

 

S láskou

Vaše Irí

 

***

 

"Mňau, mňau," hladové mňoukaní se po hradě rozléhá a sloužící nesou misky s mlékem a masem do komnat jejich pána kde sídlí samotná Klea. Ta je uvítá se zdviženým ocáskem a nechává se jimi obsloužit. Misky s jídlem dostává na okno a navrch ještě podrbání za ouškama, při kterém spokojeně zapřede. Ale podrbat na bříšku se nenechá, to smí jen a pouze jediná osoba v jejím kočičím životě. Zrovna ta osoba, která někde bojuje s Turky.

Po jídle se spokojeně protáhla a seskočila z okna a vydala se na průzkum hradu. Věděla, že jí nikdo neublíží a tak toho někdy i sem tam využila. Například když měla chuť prozkoumat, co je dobrého v kuchyni. Stejně tak tomu bylo i dnes, mezitím co Dracula nemilosrdně bojoval s Turky. Klea si šla dát ještě jednu nepozorovatelnou snídani do kuchyně. Do čumáčku jí uhodila vůně pečícího se kuřete. "Hm, to nebude asi hotové ještě. Škoda, ale co to cítím za známou vůni? Mňau, to musím ihned ochutnat, je tu mléko s medem, mňáuuu, taková dobrota, ale počkat támlhe vidím myš. Hm, myš můžu donést svému pánovi přímo do postele a nebo do pracovny, aby viděl, jak ho mám moc ráda, mňau." Přitiskla k hlavě a ocásek stáhla k zemi, pak se tiše přibližovala k hnědé myšce (přece nebude lovit bílé myšky, když je celá bílá, ne?). Nic netušící myš držela v předních packách sýr a nevěděla o tom, že se k ní blíží Klea. Náhle měla myš nepříjemný pocit a chlupy se jí zježily strachem, ale již nestihla utéct. Klea skočila a myš uvěznila ve smrtícím objetí svých zoubků. Její zoubky se zabořily do těla myšky, ze které unikal život a ta zemřela.

Jejího úlovku si všiml samotný kuchař a za odměnu jí dal mléko. Ovšem Klea se mléka ani nedotkla a začala mňoukat úpěnlivě a do toho i plakat. Kuchař se zděsil, co když jeho pána kočka trpí nechutenstvím? To by s ním mohlo zle dopadnout, a tak Klea krom mléka dostala i trochu ryby a nakonec i světe div se med. Což napadlo jednoho kuchtíka, který věděl jaký má Klea mlsný jazýček. Mléko s medem a i s ostatním jídlem v ní dopadl během chvilky.

Poté, co se najedla v kuchyni, vzala svůj úlovek do tlamičky a nesla ho do komnaty. Ocas měla vysoko zdvižený, to aby každý na hradě viděl, že něco pro svého pána ulovila, jen přece nechápe proč nejí myši, když mají stejně křehké maso jak kuřátko.

Klea neměla namířeno hned do pánovi komnaty, ale do jeho pracovny. Na čistý pergamen mu položila bezvládné myší tělo a sama se stočila do klubíčka na jeho židli a usnula. Spala až do jeho příjezdu.

O několik hodin později se k hradu blížil Vlad i se svou družinou, již nějaký čas si prohrával s myšlenkou, že by mohl svým lidem dopřát nějakou zábavu. Již věděl, kde by se mohla tato zábava odehrávat. Uprostřed lesa byl palouk a tam by se mohla uspořádat pouť. No pouť mají i lidé, tak proč by jí nemohli mít i upíři? On v tom neviděl žádný problém. Po příjezdu do hradu se neobtěžoval jít ani do své komnaty. Věděl, že tam ta malá mrška není, její přítomnost vycházela z jeho pracovny.

Do pracovny vešel a během chvilky se hradem rozléhal jeho hlas. "Kleo, co dělá ta myš na tom pergameně?! Kolikrát ti mám říkat, že myši nejím. Ani z nich nepiju, jsou moc malé. Jsem upír, ne sova," po tomto proslovu vzal uhynul myš za ocas a vyhodil jí ven z okna.

Mezitím se Klea probudila a díval se na něj s rozespalými očima, no z jeho přednášky si nic nedělala, místo toho seskočila na zem a začala se o něj otírat a vrnět. Tudíž to dopadlo tak jak vždycky, po přednášce od svého pána, že mrtvé myši na pergament nepatří, dopadla v jeho náručí, kde vrněla o sto šest. Poté krátce mňoukla, takže jí pustil, jenže Klea chtěla podrbat ještě bříško, tak mu zabrala celý pergament, na který se rozvalila, jak dlouhá, tak široká a vystavila své bělostné bříško na podrbaní a v duchu si pomyslela, Mňau, tak já ti sem příště dám krtka a nebo veverku, mňau. Z toho snad jako upír můžeš pít. Hm a nebo sem nalákám člověka, mňau. Vlad mezitím Kleu podrbal na bříšku a začal plánovat první upíří pouť. Teda hned po tom co se mu podařilo vysvobodit z pod Klei pergament a samotnou Kleu přemístit na pelíšek na okně.

Na pergament začal psát, co vše bude potřebovat na upíří pouť, rozhodně několik živých Turků a lidí. Jen přece pohoštění být musí. Potom živé koně a komedianty nevalné pověsti, kteří nebudou nikomu chybět pokud zmizí.

Ještě téhož dne poslal několik upíru na palouk, aby na něm začali připravovat stánky a ohradu pro zvířata a Turky. Vše měli mít do víkendu hotové.

Jak naplánoval, tak se i stalo a přípravy na upíří pouť začaly být v plném proudu. Dokonce i pár vězňů nechal s ostatními upíry jít, jen přece potřebují něco jíst.

 

<< Kapitola 3. | Upíří povídky | Kapitola 5. >>