Počátky upíři poutě část pátá

Milé upírky a milí upíři,

máme zde další část povídky a doufám, že poslední část. Nechápu, jak je možné, že tato povídka má více jak 2000 slov. Upřímně doufám, že se vám povídka líbí a mimochodem zpětná vazba by neškodila. Takže až budete moc dejte mi prosím vědět na ní váš názor. Oki, tak předposlední je poněkud kratší, ale snad to nevadí. Teda doudám , že předposlední.

***

Jak naplánoval, tak se i stalo a přípravy na upíří pouť začaly být v plném proudu. Dokonce i pár vězňů nechal s ostatními upíry jít, jen přece potřebují něco jíst.

Upíří družina se vydala do lesa a za sebou na okovech táhli pár svačinek, všichni šli směrem k velkému paloučku. Jakmile došli na místo, jali se pracovat. Nejdříve práce a potom zábava. Museli celé okolí od spadaných stromu vyčistit, jenže si dobře uvědomili, že to nemusí dělat sami. A tak do práce zapojili i zajatce. Ti měli slíbeno, že se za to budou moci u ohně ohřát a jejich život bude na pár hodin ušetřen. Jenže zajatci měli jiné úmysly místo toho, aby začali dělat práci, jenž jim byla uložená. Když si mysleli, že je stráže neslyší rozhodli se domluvit na útěku. Netušili, že lidé Vláda Tepeše Dráculy jsou upíři. Pověsti, které se vyprávěly mezi lidmi považovali za pověry. Tiše se mezi sebou domlouvali aniž by tušili, že jim upíři naslouchají a pro sebe se usmívají. Jakmile se vězni mezi sebou domluvili, začal jeden z nich předstírat, že si vymkl kotník. Jeden ze strážných se k němu vydal, když náhle na něj jeden z vězňů ze zadu zaútočil a to byl povel i pro ostatní, aby začali s útokem. Jenže nepočítali s tím, že upíři jsou rychlejší, než oni a tak se stalo, že ze zajatců nikdo nebyl ušetřen. Do jejich krků se zabořily ostré špičáky. Upíří poté jejich těla odnesli hluboko do lesa, kde je zapálili na tom místě i čekali dokud neshoří, a pak se vrátili zpátky na palouček, který začali znova čistit.

Celou dobu naslouchali zvukům přírody. Slyšeli, jak z krápníku voda pomalu kape a slyšeli tiché oddychování nočních šelem. Pod jejich nohama křupal sníh, jenž pozvolna tál a hlavně sami cítili ve vzduchu příchod jara. Po vyčištění paloučku se vrátili na hrad, kde oznámili, jak to vypadá na místě i samotnému princi. Ten jen spokojeně pokynul rukou a nechal je odejít, k jeho nohám se mezitím přiřítila bílá chlupatá koule, na jejíž vkus se věnoval práci již dlouho, a tak ho s hlasitým mňoukaním upozornila i na to, že by se měl věnovat i jí samotné Klee.

S úsměvem na tváři vzal Vlad do náručí Kleu a tiše pravil: "Kleo, letos v létě bude upíří pouť. Už se na to těším. Na tuto pouť je vybrané odlehlé místo, které je již vyčištěné, i když v létě se tam bude muset uklidit znova, ale zatím se mohou udělat jiné práce spojené s poutí."

Po tom co jí tuto novinku oznámil odnesl jí do své komnaty, kde dostala najíst a sám se vydal na lov. A pak s východem slunce se uložil ke spánku vedle Kley, která stále spala. Věděl, že ho k večeru probudí a také si uvědomoval, že přípravy na první pouť zaberou několik měsíců.

 

<< Kapitola 4. | Upíří povídky | Kapitola 6. >>