Počátky upíří poutě - část první

Milé upírky a milí upíři, 

tak nějak mě napadlo, jak by asi vypadaly počátky upíří poutě. Druhé části se dočkáte až příští víkend. Takže, milé upírky a milí upíři,  prosím dovolte mi provést vás následující povídkou, za kterou mě snad neukamenujete. A hlavně doufám, že vás celá její první kapitola kapánek zmate v tom kdo je vlastně tou společnicí (andělský úsměv z mé strany u počítače).

***

Začíná nový den a sám Vlad Tepeš Drácula se probouzí. Vedle sebe cítí její přítomnost, a proto se otočí na bok, tak aby na ní viděl. Pozoruje sluneční paprsky, jak tančí po jejím bělostném těle. Láskyplně jí pohladí a vstane tak, aby jí neprobudil. Ještě než odejde z komnaty, zakryje svou rozkošnou společnici přikrývkou. Jen přece jarní rána bývají chladná, a pak tiše odejde ze své komnaty s přesvědčením, že jeho malá společnice spí.

Jenže zdání může klamat a já po pár minutách také vstanu. Elegantně vstanu a deku ze sebe shodím. Poté se protáhnu a z postele tiše seskočím. Jdu na okno, kde se uvelebím a klidně pozoruji svého pána, jak se svou družinou vyjíždí na turky. Vím to, protože tohle není jeho první cesta. Mě samotnou vysvobodil z jejich tyranských rukou přesně před třemi měsíci.

Během této vzpomínky cítím sluneční paprsky, jak prohřívají mé zkřehlé tělo. Proto se na okně všelijak nakrucuji a hledám vhodnou polohu. Nakonec se natáhnu na parapet a nechávám sluneční paprsky ať tančí po mém těle přitom se dívám za svým pánem a vzpomínám si na mé první setkání s ním. Jmenuji se Klea a zde je můj příběh, který se stal přesně před třemi měsíci.

 

Upíří povídky | Kapitola 2. >>