Podzim

Podzim

Léto končí a podzim začíná

Svou barevností vládou nad zemí se ujímá

Dříve nežli slunce zapadne

Listí zlatavé se k zemi vznáší

Ve vánku studeném

Jenž podzimním dechem jest,

Neb podzimní krajina se k životu probouzí,

Jenž barevností hýří pro změnu zas

Avšak některé cesty pro změnu zas

Zlaté bráně podobné

Zlaté bráně otevřené lesní cesty skryté,

Jenž málokdo spatří

Neb k zemi padají listy zlaté či červené

Svou barevností podzimní šed zaženou

Neboť podzim je roční období barevné ,

Které právě přichází a přírodu k spánku ukládá.

Neb tak to má býti , tak se má stát ,

Nežli zima přijde mezi nás.

Básen bez názvu

Myšlenky a slova,

Jenž, básni tvar dát mají

Jak motýlci plachý poletují kolem nás

Jak přilákat je mám ,

Sama sebe se teď ptám ,

Či snad básni nové čas nedozrál ?

Jak poupě růže , nerozvinutý květ ,

báseň v mém srdci skrytá jest .

Avšak jaká slova , jí dam mám

Sama ponětí nemám ,

Slova jenž v srdci skrývají se

Jsou oknem do duše mé ,

Avšak sama nevím jak básen napsati mám

Jenž ve svém srdci skrytu mám .

Motýlci drobný , barevný

Křehce kolem létají

Avšak na dlaň nastavenou nevzlétnou

Snad v gejzír slova básně promění se

A poupě růže v květ se rozvine

Až jeho čas nastane.

Kouzelná lampa

Kouzelná lampo před tebou já stojím

Avšak na tebe jednu otázku mám

Nežli se tě dotknu lampo kouzelná

pověz mi jaký džin se v tobě skrývá.

Zdali dobrý či zlý je toť je otázka má

Jenž důležitá jest

Tak pověz mi lampo kouzelná jaký džin se v tobě ukrývá

Zdali zlí či dobrý je

Neb ve svém srdci dvě přání mám jenž nejsou sobecká snad

Třetí mé přání nebude i bude mé

Tak pověz mi lampo kouzelná

Jaký džin se v době ukrývá

Vždy moc jeho nekonečná jest

Jak vesmír samotný, který konce nemá

Avšak ten džin jenž v tobě skrytý jest

Má i svá pravidla , která porušit nemá

Pověz mi lampo kouzelná jaký džin se v tobě skrývá

Neb přání poslední i jeho máti být jeli dobrý

Jeli dobrý džinem snad přáním v srdci skrytém rozumím

Já bych si přála jen dvě přání

První přání jest at se ohrožené druhy v plné síle objeví

Neb vyhynout nesmí

Druhé přání jest at teplování se zastaví

Neb člověkem způsobeno jest

Tak pověz mi lampo kouzelná jaký džin se v tobě ukrývá

Jeli dobrý či zlí džin jenž se v tobě ukrývá

Pro dobrého tři přání mám

Však pro zlého žádné přání nemám

Neb sílá džinu z vesmíru nekonečného pramení

A tak to má být.

Pocity

Pocity každý z nás v sobě má ,

Hluboko ve svém srdci uzamčené jsou .

Avšak stačí jeden klíč a již se derou ven

Jednou starostlivost a strach ,

Podruhé radost a štěstí zas

Pocity negativní i pozitivní každý z nás v sobě má

Tak proč zas nadešel starostlivosti a strachu čas

Pocit jenž tiše vnitru skrčený záludně čeká

Až jeho čas přijde zas

Však stalo se tak zas příliš brzy dá se říci

A tak pocit tento navzájem s nadějí pere se

Že ten hlas pravdivý není

Že jen na scestí chce svést

Jenž k záhubě povede

A tak pocity jenž optimistické jsou

Snaží se na povrch vyplout

Avšak nejde to snadno

Neb strach a starostlivost přetrvává

Avšak naděje pere se s nimi dál

Neb pocity stále částečně uzamčené jsou

I když na povrch derou se znenadání

Avšak znova zklidní se

Až bouře pocitů v dáli ztatí se

A pak zas pocit

Štěstí zůstane venku zas

Poznámka autorky : Básně apovídky mohpu býti oknem do duše autora či autorky , ale také to tak nemusí být. Jenže někdy se z něčeho i autor či autrka musí vypsat a tak to zkrátka je.

Jarní víla

Po zimním spánku tiše se probouzí

ze snu dlouhého , jenž tiše sní jarní víla

jarní víla jejíž dotyk přírodu probouzí

a sníh pomalu rozpouští.

V lese skrývá se ta víla jemná jejíž smích

V korunách stromu zní

Neb jaro přichází jenž

jarní víla se zpěvem vítá

vždyť i jí paprsky jarního slunce vzbudily

jenž do žil novu sílu vlily jí

té víle jarní jenž srdce ze zlata má

neboť s dotykem svým přírodu probouzí

jenž po zimním spánku opět

v plné kráse probuzená

krajinu s vůni květin provoní

a se zpěvem jarní víly

i poslední zimní spáče probouzí

Malé dítko

Vidělo dítko malé něco co vidět nemělo ,

Slyšelo dítko malé něco co slyšet nemělo,

Dítě netušíc jak vypořádat se s situací

S hádky a křikem jenž doma stále byly.

Nakonec v dospělosti své vzpomínky potlačilo,

Slzy ve svém srdci uzavřelo

Naděje a sny málem nechalo si vzít, ještě než dospělo.

Ještě než dospělo křídla zlámaná mělo .

V srdci bolest na duši šrám ,

jenž nezahojil čas.

Čas jenž vše zahojit má ,rány otvíral zas a zas,

Jak nůž ostrý , jenž k zápěstí se blížil

Snad bylo by si to dítě ublížilo

Kdyby v sobě sílu jít dál nenašlo

Sílu , jenž dostalo od bytosti nejdražší ,

kterou z celého srdce svého milovalo ,

němou tvář jenž přítelkyní stala se nejlepší ,

jenž , při dítko stála vždy

ta němá tvář , jenž uklidnit vrněním dokázala ,

tušící , že slzy jenž z tváře k zemi padají ,

nikde zastání nemají

snad proto němá tvář vždy při dítku stála ,

tiše vrněla košíškem se k dítku tulila ,

snad proto dítko malé nakonec dospělo ,

naděje a snů se nvzdalo

avšak pocity a slzy v sobě pevně uzavřelo

Bolest

Chápu , že hádky a výčitky jdou v ruku v ruce,

vím , že slova vyřčena v hněvu pokaždé bolí

Hádka střídá hádku a srdce bolí

Úsměv v slzy se mění

A ze slz úsměv se stává

Avšak v srdci skrytá bolest

V zoufalství tiché se mění

Jenž se ve smutek mění

Jenž skryt před všemi je

Nežli šťastný úsměv opět zjeví se

A bolest v srdci zažehnána zas bude

Duše nářek tichý

Nikdo neuslyší

Žlutý motýl

Viděla jsem motýla ,

jenž jak slunce vypadal ,

neb žlutá křídla mě ,jenž do dáli zářila,

jak vzácný růže květ vypadal

jenž prvně rozvinout se má ,

neb poupětem stále jest

avšak motýl žlutý, jenž oblohou plul dál

na okamžik vzácný k zemi se snes

aby květin nektar ochutnal

a křídla jemná jak pavučina

na okamžiků pár spočinout nechal

nežli na cestu vydá se zas

jenž oblohou azurovou pokračovat má

motýl žlutí jenž se její ozdobou stal

Na srdci splín

Na srdci splín ,

na duši stín ,

jenž, v slzy se mění ,

nežli nastane den ,

jenž vše změní

neb slzy v úsměv se změní zas,

který , skrývá smutku zář ,

jenž úsměvem na tváři stává se zas ,

jenž , pocity skrývat má ,

jak maska na tváři ,

jenž šťastný úsměv má ,

neb tak si to žádá čas,

jenž pocity nezhojí ,

neb pocity pravé ,

uzamknuté v srdci opět jsou ,

nežli čas jejich nastane zas

neb na srdci splín ,

skrývá se zas,

avšak na duši stín ,

usídlil se zas.

Smutek

Tato básen vznikla dneska a její napsání nebylo v plánu avšak přesto jí zveřejnuji ještě dnes i když normálně vydámám básně a povídky až o víkendu.

Smutek na duši usedá jak motýl noční

Jenž mokrá křídla má

Avšak přesto vzlétnout se snaží zas a zas

Avšak znova k zemi dopadá

A přesto naděje se nezdává

Neboť smutek napovrch vyplouvá zas

Jenž v podobě slz motýlí křídla zmáčí zas

Avšak nastane čas až jemní vánek zafouká

Jenž křídla motýlí osuší a snad motýl noční k nebi vzlétne zas

Neb slzy jenž smutek vyvolal zmizí zas

Až přejde jejich čas

Či snad ruka něčí z tváře setře slzy jenž k zemi kanou

V níž skrývají se pocity jenž smutek ve skutečnosti skrývají

Jenž v hořké slzy se mění neb z očí kanou zas a zas

Slzy jenž smutek vyvolal

Filozofie

Krátká báseň z doby kdy jsem chodila do školy. Vznikla při filmu jáma a kyvadlo jestli si to správně pamatuji, i když celkem dost mě překvapilo , že jsem jí nevyhodila. Jo a vážně je na té básni vidět , že jse, filozofii neměla moc ráda J ?? Filozofie

Najednou nebem letí

Aristoteles na koštěti,

Jenž se šílením smíchem,

náhle na zem slítne.

Pak divný jeho hlas

Hlásá konec krás

Neb filozofie žije zas,

pane bože stůj při nás !!!

Ach Aristoteli , Aristoteli

Co provedli jsme zas

Že filozofii navrátils zpět na zem mezi nás ?

Vždyť jen hlavy naše,

stále jen do kola mate zas a zas

Vždyť není v naší moci

Znát filozofii bez pomoci

Avšak bez pomoci nás nenechá

Naše milá filozofička

Jenž prolítnout nenechá nikoho z nás

Neb ve sklepě svém svá tajemství má ,

neb ve sklepení zavřeného Aristotela má

neboť s ním ve sklepení karty mele zas a zas

Ve filozofických výšinách

Sněhová vločka

Sněhová vločka , jenž bíle září

k zemi se lehounce snáší,

jak zářivý sen ,

jenž dětské oči rozzřazí .

V předtuše sváteční,

jenž sněhová vločka přináší ,

neb čas sváteční přichází

oděný v sváteční šat ,

jenž ze sněhové vločky pochází.

Neboť sluneční jas ,

sněhové vločce propůjčí svůj jas,

neb tajemný třpyt dětské oči rozzáří

třpytem tajemným ,

jenž tajemství sněhových vloček zná

neboť sněhových vloček přichází čas

Zimní čas

Jak bílá krása k zemi se vznáší,

vše kolem ní tiše se ztrácí.

V sněhových závějích jenž zimní čas hlásí,

neboť zima právě k nám přichází ,

právě v tento čas její doba nastává zas

Jenž , se sněhovou pokrývkou se hlásí ke slovu zas a zas,

Avšak sněhové vločky ,jenž k zemi se vznášejí

Krajinu zimní zakryjí jak pokrývky teplé

Jenž zemi chrání před mrazem,

jenž okna zdobí mrazivou krásou ,

která jak pavučina či křehká květina vypadá.

Avšak sníh ,jenž se pak k zemi snaží,

ve svitu slunce třpytí se jak démanty noci,

jenž své okolí chladnou krásou rozzáří.

Neboť sluneční paprsky ,jenž na sníh dopadají

Třpyt tajemný a kouzelný sněhu dávají ,

jenž v krajině kouzelný dojem má ,

neboť zima přišla právě mezi nás

Básně

Básně jsou slova, jenž se ve verše mění

V myslích klíčí a na papíře rozkvétají

Jak poupata růží nerozkvetlá

Jenž ranní rosa ze spánku probouzí

Básně jsou city jenž ,v srdci klíčí

Avšak před světem jsou chráněny

Neboť trpělivě čekají nežli jejich čas započne

Neb pak teprve se rozkvětu dočkají

Básně jsou verše ,jenž sílu dávají

Neboť v sobě skrytou naději mají

Která se s bolestí a starostí navzájem mísí

Neb takové básně skrývají pak více nežli verše

Avšak málokdo to vidí

Neboť básně svůj vlastní život mají

Jenž v každém verši ke slovu se hlásí

Avšak přesto opomíjeny verše jsou

Neboť málokdo je vnímá a málokdo ví

V co básních skutečně skryté jest

Skryté slzy-druhá verze

Za tvým úsměvem slzy se skrývají ,

jenž v noci na papír dopadají

jak slova jenž v duchu sepsaná jsou

na papíře se zjeví neb v báseň se mění

Avšak přesto v sobě skrytou starost máš

Na niž odpověď neznáš

Snad jen tiše doufáš v odpovědi jenž nepřichází

Neboť naději v sobě skrytou máš jenž každým dnem

Opět klíčí v podzimní květ a v noci vadne zas

Neb vše stále starostí stín zahalí zas a zas

Neboť v noci přichází starost

jenž za úsměvem skrytá jest

Jenž se v noci v slzy změní které z očí kanou

Neboť přes den za úsměvem se schovají

A jen v noci usměvavou masku shodit si dovolíš

Neboť slzy tvé ,jenž přes den skryté jsou

V noci tajně nepoznány prolévaný jsou

neboť den příští usmíváš se zas

neb skryté slzy za svou maskou máš

jenž za únavu vydáváš

neb pravdu skrytou ve svém srdce před světem máš

Skryté slzy

Za tvým úsměvem slzy se skrývají

jenž za bezedných nocí někdy na papír dopadají

Jak kapky rosy , jenž na trávě se chvějí.

Neb v sobě skrytou starost máš

Jenž tě zevnitř užírá neboť někdy tě nenechá spát

Starosti , které před světem ukrýváš

Jednoho dne v slzy se změní

jenž noční ticho pak naruší

avšak přesto je nikdo neslyší

neb přes den opět usmíváš se na okolí své

i když v očích tvých smutek vidět je

neboť smutek ten slzami jest

které se přes den v úsměv mění

jenž tvé okolí zná avšak netuší

že za úsměvem slzy skryté jsou

jenž někdy za nocích k zemi padají

Samota

Někdy pár slov nestačí aby tě zahnali

Jsi jak plíživí stín jenž do myslí vstupuje

Tvá náruč bez naděje se otevírá

Avšak já se tě ptám proč to tak je ?

Proč někdy se plížíš kolem a jindy ne,

zákeřně skrčená čekáš na svůj čas

vidíš zas neodpovídáš

Avšak ten co tě zná a cítí

V hloubi svého srdce ví

že proti tobě bojovat má zas a zas

neboť cenu to má

Ty jsi ta druhá samota neb

ta první vyhledávaná jest na místech odlehlých

kde náruč svou příroda otvírá

avšak ta prvá samota na rozdíl od tebe zákeřná jak had není

tys tou samotou jenž druhá jest

neb srdce i mysli ráda trápíš

avšak proti tobě bojovat se dá

i když lehké to není

vím to já , ví to i jiný

Červánek

Na obloze při rozbřesku

Jenž vítá nový den

Neboť právě svítá

Zjeví se na pár okamžiků jen

Červánek červený jak růže květ

Jenž na azurovém nebi při úsvitu

Svit slunce vítá

Neb slunci vstát pomůže

Avšak sám červánek červený

Jak rubín krvavý

K spánku ulehá, uléhá neb

K večeru zjeví se zas

Neb spánek slunečný zvěstuje zas

Neb večer tak přivítá

Červánek červený jenž do kraje září zas

Nežli půjde k večeru opět spát

čas jednorožců

Na tmavé obloze po setmění,

měsíc s hvězdami vychází,

v záři třpytivé večerní

jednorožec se prochází.

Jednorožec bílý jenž svit odráží však

sám se stává jeho součástí

když nebe samo pláče

na zem dopadá dávný prach hvězdný

který podobu slz jednorožčích mívá

neboť na zemi při rozbřesku

čas jednorožců nastává

při rozbřesku jenž časem jednorožců jest

luna jasná s hvězdami již spánek sní

dávná stvoření do světa propouští

jenž na svobodě ocitá se již jednorožec poslední

bílou růži připomíná

která v rozbřesku rozkvétá

s východem měsíce poupě zavírá.

Láska či přátelství

Co je láska,

kde se nachází ,

proč andělé pláčí

když lásky není

snad pouto přátelství

či květ růže dávné tajemství

skryté uzavře

neboť není-li tajemství

skryté jak růže květ

jenž v poupě mění se

není-li láska jak růže křehká

pak jen naděje zbývá nám

či snad síla přátelství

jenž druhem lásky vzácnost jest

Jak rubín rudý září

růže květ

jenž rudou barvou jak

krev zbarvena jest

rozvinut však prvně

nyní jest

ten křehký křehounký růže květ

jenž září do kraje

není-li však bez chyb

ten růže rudý květ

jenž mezi bílými růžemi

svou krásou září víc a víc

není-lí však růže bez trní

není-li rudý růže květ bez chyby

jenž úsměv na tváři vykouzlí