Zrádná záchrana - 4 kapitola

Konec inkvizitora

Před několika stoletími, v době kdy řádila inkvizice ze všeho nejvíce, jsem bydlel s matkou v jedné vesnici. Všichni lidé si tam navzájem rozuměli a byli šťastný. Jenže to nemělo trvat dlouho. Vesnice vzkvétala, a ani jednou nebyla postižena hladomorem či morem. To se nelíbilo knížeti zdejšího panství. Mezi lidmi na vesnici nalezl pár černých ovcí, které podplatil, aby obvinili ostatní obyvatele z vesnice z čarodějnictví. Což se také stalo.

Inkvizice přijela za týden a skoro celou vesnici nechala zavřít až na pár podplacených obchodníku. Ti před soudem udělali ze sebe chudáky a tvrdili, jak ostatními byli utlačováni a jak jim uhranuli dobytek. Lidé, co byli vězněni v klecích, se proti tomuto obvinění bouřili, ale soudci jejich námitky a prosby nebrali vážně, a fascinovaně naslouchali obchodníkům. Dokonce s nimi i soucítili, a tak se rozhodli, že nechají všechny obyvatele upálit i s malými dětmi. 

Mě v té době bylo 16 let a musel jsem se dívat jak mou matku mučí. Dokud se pod náporem bolesti nepřiznala, stejně jako ostatní, ke všemu co chtěli, a přesto vesničany podcenili. Chtěli žít, a ne zemřít, a tak ti, co museli přihlížet utrpení druhých, vyvolali nepokoje a několik jich uteklo. Já byl mezi těmi, co stačili utéci, ale ne všem se to podařilo. Co se stalo s ostatními uprchlými vězni nevím. Vím jen, že jsem se skryl do křoví, aby mě nenašli vojáci a tam jsem i zůstal celou noc. Pak jsem se tiše vydal zpět k vesnici, kde právě upalovali lidi, mezi nimi i mou matku.

V očích jsem měl slzy, když jsem to viděl a snažil jsem se co nejrychleji zmizet. Bouhžel mě uviděli vojáci a snažili se mě chytit. Naštěstí jsem unikl hlouběji do lesa, kde mě pak našel samotný Vlad Tepeš i s jeho bratrem. Oba mě vychovali a vycvičili a poté nechali jiného upíra, aby mě přeměnil.
Nevadilo mi to. Mé srdce stále prahlo po pomstě za život mé matky i ostatních vesničanů, a tak se stalo, že jsem jedné noci navštívil milého knížete. Zrovna večeřel a měl kolem sebe mnoho lidí. Nechtěl jsem být jak on, a tak jsem se nechal trefit česnekem, se kterým si hrál jeden sloužící, s předstíráním jekotem jsem vyskočil z okna.

Kníže se proto rozhodl nechat nanosit do hradu co nejvíce česneku a dát ho kolem jeho komnaty a do komnaty. Dokonce nechal tuto rostlinku umístit i na okno a z jejích hlaviček si udělal věnec. Podle mě to byla celkem škoda. Takové zbytečné plýtvání zrovna s česnekem, ale nevadilo mi to. Počkal jsem na půlnoc, kdy se stráže měnili a hrad spal.

Pronikl jsem až do komnat knížete. Chtěl jsem ho probudit doopravdy jemným způsobem, ale nejdříve jsme se musel zbavit stráží. No, všichni byli mrtví, ale rychle měli štěstí.

Pak jsem probudil knížete tak, že jsem ho vyhodil z postele. Náraz o podlahu ho probudil, a když mě uviděl, začal ječet jak smyslů zbavený a volat stráže. Jeho křik mě nebavil a tak jsem mu vrazil pohlavek. Kupodivu ztichl, a díval se překvapeně.

Nakonec se zeptal kdo jsem a co chci. A tak jsem mu řekl kdo jsem, že jsme tím chlapcem, jehož vesnici nechal vyhladit kvůli pozemkům a že jsem se stal dítětem noci. Hodil jsem s ním na druhý konec místnosti, šel jsem pomalu k němu a přitom jsem si vychutnával i jeho strach. Snažil se uteci, ale pokaždé jsme ho dohonil, a pak jsem své špičáky zabořil do jeho krku. Aby obyvatelům hradu nebylo jasné co se stalo a faktu, že se česneku nebojím. Pohodil jsem tělo knížete do jednoho z pokojů, ve kterém česnek nebyl. Tam ho našli, a tak byli přesvědčeni, že jsem knížete dostal díky nedostatku česneku na hradě. A hlavně si lidé od těch časů myslí, že upíři nenávidí česnek.

<< Kapitola 3. | Upíří povídky | Kapitola 5. >>

Zrádná záchrana - 3. kapitola

Několik metrů od něj ze směru, co přišel stála postava v černém plášti, jenž sahal až k zemi. Nově příchozí byl osvětlován jen a pouze světlem pochodní, co sem dopadalo ze schodiště, a přesto nebylo natolik silné, aby Dan poznal zda-li proti němu stojí muž či žena, ale pár drobností ho na té postavě děsilo, ani pořádně nevěděl co. Vyděšeně začal ustupovat do zadu do místnosti a v duchu se modlil, aby ho ta postava neviděla. Vždyť ho přece nemohla vidět. Kolem něj je tma a on ve tmě nevidí, tak přece nemůže ani ta osoba vidět, ale přesto ty oči, co tak rudě září. Měl pocit, že ho ty oči pozorují, i když nechápal, jak by to bylo možné. Vždyť lidé ve tmě nevidí a také jim nezaří červeně oči, tak kdo to k sakru je a co je zač? Napadalo ho v duchu a tok těchto myšlenek přerušil mužský hlas.

"Copak, človíčku, bojíš se nebo si snad myslíš že tě nevidím? Ach, jak jen se pleteš. Dokonce cítím i tvůj strach. Seš stejný jako byl ten před tebou. On také uvažoval kdo jsem."

"A k-kdo jste?" ptal se Dan poněkud vyděšeně a koktavě.

Nikdo mu neodpovídal a tak si myslel, že je v bezpečí, když náhle ucítil něčí dotek na rameni a přímo u jeho ucha se ozval tentýž hlas i s odpovědí: "To ti to doopravdy ještě nedošlo nebo jsi tak hloupý? Že nepoznáš upíra?"

Po této větě nastalo tíživé ticho, a když se Dan otočil nikoho za sebou neviděl. Nebo si aspoň myslel, že nikoho nevidí. Zhluboka dýchal a snažil se uklidnit, což mu nešlo dvakrát nejlépe. V obou rukách svíral sekeru a přemýšlel jak upíra zasáhnout než mu došlo, že v kapse má mobil s baterkou, a tak si odechl a sekeru vzal do jedné ruky, aby mohl najít telefon. Neboť byl přesvědčen, že je ve sklepě sám a že si s ním zahrává jeho fantazie, neboť když se podíval podruhé směrem, z kterého přišel, tak neviděl žádné světlo pochodní. Možná si s ním hraje jen a pouze jeho fantazie napadlo ho a s tímto pocitem bezpečí se nechal ukolébat ke klidu. A přitom byl pozorován párem rudě zářících očí, který neviděl, neboť k nim stál zády. Jejich majitel se usmíval poněkud zlomyslně. Rád si hrál takto se svou obětí. Hlavně když se nechávala tak snadno uvést z pocitu bezpečí do pocitu totálního děsu a opět do pocitu bezpečí. Ach jak jen se někdy dokonale hodí pochodně na dálkové ovládaní, tedy až na tu jedinou, po které vždy zloději šáhnou jako po první. Vždyť ve sklepě se nemusel nikde schovávat. Tma a sklepení, kde se nacházeli, byli jeho spojenci, protože on se zde narozdíl od svého, no prozatímního, návštěvníka vyzna,l ale hra na kočku a myš již přestávala Alexandra bavit, a proto se rozhodl ještě chvilku vyčkat, a pak si udělat menší čas na oběd.

Mezitím Dan našel mobil a zapnul baterku. Také chtěl zavolat na policii a nahlásit náhodný nález těla. Jenže ke svému zděšení přišel na to, že telefon nemá žádný signál a po jeho pravé straně se ozval divný hluk. Posvítil si tam tedy s baterkou a napřáhl se se sekerou. Když tu náhle z vany vyskočila černá kočka, jenž se mu začala otírat o nohy. Chtěl jí nakopnout, ale v místnosti náhle vzplály všechny pochodně a kočka náhle zmizela z dosahu jeho nohou a on děsem vykřikl, neboť před ním stál s dravčím úsměvem muž kolem 28 let, co se snažil tvářit jak učiněný andílek. V rukách svíral opatrně černou kočičku, kterou jemně dal zpátky do vany, neboť tam měla pelíšek i s několika koťátky.

V momentu kdy stál k Danovi zády, se Dan rozeběhl a chtěl ho sekerou sednout do zad. Jenže upíra podcenil. Ten se rychle otočil a během minuty mu z rukou vytrhl sekyru a odhodil jí na druhou stranu místnosti. Pak jak dravec, kroužící kolem své kořisti, začal chodit kolem Dana.

Jeho srdce bylo jak splašené a vyděšená mysl se snažila vymyslet nějaký únikový plán. Věděl, že proti tomu muži, tedy upírovi nemá šanci. Ale přesto doufal v alespoň malý zázrak, který se stále nekonal. Najednou si uvědomil jednu podle něho důležitou věc. Vždyt k obědu měl česnečku. Podíval se na upíra s vítězoslavným úsměvem a s jistou pýchou v hlase pronesl, "Máš smůlu, já nebudu tvou obětí. Jedl jsem totiž česnečku, a jak je známo u různých knih a filmů upírům česnek vadí. Tudíž buď tak laskavý a uhni. Nech mě jít a sehnat si na tebe jasanový kůl." Byl na sebe tak pyšný když to říkal, že ho reakce upíra překvapila. 

Ten se na něj díval s pohledemm cože to před ním stojí za cvoka, že pronese před dítětem noci rovnou své úmysly. V duchu musel počítat do 10 jen a pouze proto, aby se uklidnil a nezačal se smát nahlas. Přesto si ale nedopustil, vůči člověku před ním, pohrdavý úsměv s vyceněnýma ostrýma špičáky. Než se zlodějíček nadál, letěl přes celou místnost na druhou stranu, kde se bouchnul do hlavy tak, že měl pocit, že všude vidí samé hvězdičky. Mezitím se k němu přibližoval Alexandr s porhdavým pohledem v očích, neboť si byl dobře vědom, že tento člověk mu nesahá ani po kotníky. Možná to byl i důvod proč když stál nad ním zvedl Dana do vzduchu a pronesl: "Myslíš si, že vše víš nejlíp, ale nevíš. Ve skutečnosti mám česnek rád, je to delikatesa teda aspoň pro mě. Víš co, povím ti příběh. Příběh o tom proč si vy lidé myslíte, že nesnášíme česnek. A pak se rozhodnu jak s tebou naložím."

Jak řekl tak udělal a Dan dopadl v okovech, jenž byla přidělána ke zdi a upír si stoupl před něho a začal vyprávět.

 

<< Kapitola 2. | Upíří povídky | Kapitola 4. >>

Zrádná záchrana - 2. kapitola

Právě majitel těchto rudě zářících očí měl za sebou již několik staletí zkušeností, a tak nebyl překvapen dalším nezvaným hostem v domě. Věděl, že muž, jenž zde byl včera, měl komplice, jehož informoval o svém úmyslu, i když nedalo by se říci, že by mu ten člověk tuto informaci poskytl zcela dobrovolně. Věděl, že se mu vyplatí pro jistotu počkat do setmění, jestli se někdo nebude shánět z těch zlodějíčků po svém komplici. 

Co se nestalo o pár hodin později. Opět se mu u domu objevil další dárce krve. Sice nedobrovolný, ale to nevadí. Ach, jak jen ti lidé byli hloupí. Vždyť mu sami vlezli přímo do pasti, pomyslel si a dál pobaveně pozoroval svou nic netušící kořist. Kdyby jen ten člověk tušil, jak se mu na jeho krev sbíhají sliny, tak by sem ani nelezl. Ano, sice by dal přednost ladnému krku ženy, ale zlodějek zas tolik v okolí bohužel již není, a tak nemůže být vybíravý, že? I když člověka nemusí zrovna zabít, když z něj pije, ale on, no, nechtěl své chutné jídlo nechat dýchat. Což je i důvod proč loví zloděje, vrahy anebo vykradače hrobů. Jen přece vykrádat hroby není správné. Sem tam se sice napije i z jiných lidí, ale ty nechává žít a hlavně nepamatují si to. Těmito myšlenkami si v duchu krátil dlouhou chvíli, neboť se mu zdálo, že nezvaná návštěva je snad pomalejší více než šnek a nebo lenochod. I když na rtech se mu usadil zlomyslný úsměv, když viděl, že návštěvník je již konečně v jeho domě. Rozhodl se, že své svačině dá pět minut, a pak se za ní vydá do sklepa, jen přece by mu měl nechat zdání bezpečí prozatím.

Po chvilce se Dan jen přece dostal přes okno do domu a po krátkém zaváhání se vydal temnou chodbou ve svitu baterky z mobilu. V jejím světle šel okolo dveří do sklepa, jenž byly pootevřené a zdálo se mu, že odtamtud slyší nějaký zvuk. Zastavil se tedy a poslouchal dál. Po chvilce mu došlo, že to zní jako sténání zraněného člověka, který umírá. Dodal si tedy odvahy a otevřel sklepení dveře zcela dokořán. K jeho překvapení ani nezavrzaly, i když vypadaly staře. Chtěl si na cestu rozsvítit, avšak normální světlo tam nebylo. Místo toho si povšimnul ve svitu baterky pochodní, jenž byly připevněné ke kamenné zdi a hned vedle nich bylo položené křesadlo. Vzal tedy křesadlo do ruky a zapálil jednu z pochodních, kterou sňal ze stěny a vypnul baterku. V jejím mihotavém světle si povšiml kamenných točících schodů, které vedly do hlubin sklepa, ze kterého se ozývaly podezřelé zvuky. Po několika minutách cesty dolů stanul v kruhové místnosti, které vévodila kovová vana a vězeň v okovech. Se strachem v očích se přibližoval k přikovanému muži, nebo spíše ke svému kamarádovi, jenž byl poněkud bledý a nejevil známky života, a přesto byl slyšet jeho sípavý dech. Dodal si tedy odvahu s větou na rtech: "Jsem tady sám, jen já a Vojta co má na kahánku. Majitel domu zde ještě není." Přišel tedy k Vojtovi blíže a skoro málem vykřikl hrůzou, neboť byl mrtev a vedle něho ležel zapnutý kazeták, ze kterého vycházel sípavý dech. To by ovšem nebylo to nejhorší, ale vypadalo to, že se pokoušel neúspěšně utéci a jeho věznitel se mu postaral o pohlavek a pár monoklu a zlomený vaz. A co to má za divné pichy na krku? O co tady jde?

V duchu Dana napadlo, co se tu sakra dělo a měl šílenou chuť utéci a zavolat policii. Již se chtěl otočit a dát se na útěk, když si v mihotavém světlu pochodně všiml na zdech vystavených seker a též kovové vany s ozdobnýma nožičkami, která se nacházela u té samé zdi. Vana ho moc nezajímala, ale za to sekery ano. Přišel k nim blíže a pochodeň postavil do podstavce na zdi, aby jednu ze seker mohl sejmout ze stěny a s palcem přitom přejel po jejím ostří, které bylo ostré. Jakmile měl v rukách zbraň, cítil se bezpečně, a tak jí položil na pár okamžiků vedle sebe, aby si mohl prohlédnout i ostatní vystavené sekery. K čemuž se již nedostal, neboť náhle světlo pochodně zhaslo. Netušil, jak je to možné a ani co se stalo. Sekeru, co měl danou vedle sebe, rychle zvedl a pevně jí sevřel ve zpocených rukách .Pomalu se otáčel směrem odkud přišel a přitom se snažil ve tmě zaostřit a prohlédnout si své okolí. Jeho srdce splašeně bilo a v krku se mu vytvořil knedlík, neboť ve tmě spatřil něco co ho k smrti vyděsilo.

 

<< Kapitola 1. | Upíří povídky | Kapitola 3. >>

Zrádná záchrana - 1. kapitola

Úvod

Napadlo vás někdy proč si vlastně lidé myslí, že upírům vadí česnek? Kde se tato pověra vzala a proč tomu tak je? Víte někdy vás napadnou různé věci například při četbě knih a jindy, když nad něčím přemýšlíte a nebo si na něco vzpomenete, či vás zkrátka políbí múza. U mě to byla múza a ne ledajaká + i vzpomínka na knihu s názvem Svět nočních lovců 1 - První rudá kapka od spisovatelky Frost Jeaniene. Jak tak se na to koukám, tak zde mám již dvě recenze na její knihy, které napsala.

Ale abyste pochopili, povídka, která dneska vzniká, je mírně inspirována touto knihou, neboť je tam část, kde upír vysvětluje člověku, že mu zkrátka česnek nevadí. No tak jsme se rozhodla nechat touto knihou inspirovat a napsat povídku o upírech a česneku. Jestli se nepletu, je to na straně 42, jak moc některým upírům česnek chutná a jaká je to pro ně lahůdka.

A teď se jde na samotnou povídku, která je doopravdy částečně inspirovaná knihou Prví rudá kapka krve od Jeaniene Frost. Užijte si jí.

 

***

Mladý muž, kolem 30 let, se blížil temným lesem, v jehož středu stojí starý, ale dobře zachovaný dům, neboť je obýván a průběžně opravován svým majitelem. Ale jeho majitel je zvláštní, alespoň podle Dana. Málokdy ho viděl venku přes den a v jeho okolí ? No to už vůbec ne, i když možná za to může jen a pouze ten fakt, že neví, co ten majitel toho baráku dělá za práci a také skutečnost, že nebydlí ve městě. Ale zase na druhou stranu se snížila kriminalita v tomto městě a v jeho okolí od té doby, co zde neznámý muž bydlí. A přes polovinu jeho přátel, kteří nepatřili mezi slušné občany, se jaksi ztratili právě v okolí tohoto domu, což je přinejmenším zvláštní. Ostatní lidé si mysleli, že zemřeli buď rukou jiných zločinců a nebo byli chyceni policií. Ale Dan měl jiný názor na to co se děje v jeho okolí. Byl přesvědčen, že ten muž je ve skutečnosti tajný policista a k tomu se ke všemu od včerejška neozval jeho kamarád, co se měl pokusit dostat do tohoto domu. Chtěl ho vykrást, protože neměl peníze na hrací automaty.

Ale od včerejška o něm neslyšel. Ano, bylo možné, že by ho chytili policisté a on byl ve vězení, ale to by si přišli i pro něho vzhledem k tomu, že už má na svědomí šest bank a jeho kamarád to věděl. A tak mu nezbývalo nic jiného, než aby se vydal do domu sám a pokusil se zjistit, co se stalo s jeho kolegou. Byl přesvědčen, že se v okolí nikdo nenachází, a tak tiše a rychle přeskočil nízký plot a šel k domu. Všiml si, že se v něm nesvítí, a tak si myslel, že majitel tam není, ale i tak jeho speciální výbava, kterou si vzal sebou mu dávala pocit bezpečí. A neustále se ujišťoval, že jí má v kapse, neboť měl nepříjemný pocit, že je sledován někým, i když nikde nikoho neviděl. Do ruky vzal svůj mobil a šel prozvonit svého kamaráda. Jaké bylo jeho překvapení, když našel vyzvánějíci mobil pod oknem, jenž bylo pootevřené. Bylo to zvláštní, ale Dan se rozhodl, že si nebude připouštět husí kůži, která mu naskočila po celém těle při nálezu mobilu, vždyť ho zde mohl Vojta jen zapomenout. Rozhodl si dodat odvahu, a tak ze své kapsy vyndal vodku a trochu se z ní napil (dejme tomu, že ještě nebyl alkoholik, ale jen počáteční alkoholik.) Dodal si tedy tímto způsobem odvahu a oknem vlezl do domu netušící, že celou dobu je pozorován párem rudě zářících očí.

 

Upíří povídky | Kapitola 1. >>

Oznámení pro děti noci

Milé děti noci,

mám pro vás dobrou zprávu. Můžete se děsit a nebo těšit, ale o víkendu se na vás řítí menší příspěvek. Schválně, kam to asi půjde. Upíří básně a nebo povídky?

Jen vám dávám dopředu vědět. Tak snad se ve vás ozvala zvědavost, teda doufám. Jen moc se omlouvám, jestli se vyskytnou buď v povídce a nebo v básni chyby. Nebyly udělány záměrně.

A taky vám všem přeji aspoň trošku klidný zbytek týdne.

 

S láskou

Vaše Irí

 

PS. Jestli byste měli zájem o soutěž nebo o povídku na přání klidně napište. Jsem si jistá, že kontakt si najdete. A ne nejsem drzá. I kyž jak na koho.

Upozornění pro děti noci

Milé děti noci,

moc se omlouvám za zanedbání této rubriky, ale zároveň i děkuji, že jste i nadále zachovaly cestě snu svou přízeň. Bez ohledu na to, že jsem toho sme moc nenapsala.

Nemyslete si, že budete dlouho bez povídky. Ted čekám až se na ní jistá osůbka podívá a napíše mi, co si o ní myslí. Doufejme, že to nebude trvat sto padesát let. Ne na nic nenarážím teda skoro na nic. Taky bych vás moc ráda upozornila, že jakmile bude zkontrolována jistá povídka pro vás. Tak hned začnu psát další povídku anebo raději co nejdříve. Takže vám ze zcela nové budoucí povídky mohu prozradit, že se bude točit kolem Vlada Tepeše Dráculy a o čem bude tato budoucí povídka, tak to je tajemství. Jen si na ní minimálně počkáte tři měsíce.

Mimochodem ještě se zde objeví báseň. Ale to až v upířích básní. Měli byste jí tu mít ještě dneska, ale nejpozději o víkendu.

Také vám tímto článkem dávám možnosti k jakékoliv otázce a nebo kdyby jste měli přání ohledně povídky na přání. Takže když budete chtít klidně si o ní napište.

 

S láskou a přáním klidně prožitého týdne co bude

Vaše Irí

Drobnost pro děti noci

Milé, děti noci ,

Moc se omlouvám , že vás poněkud zanedbávám , ale i přesto pro vás něco mám . Moc ráda bych vám všem popřála Veselé velikonoce. At vám , zajíček něco hezkého přinese a na vaší tváři úsměv se usadí. Snad aspoň trošku poklidné tyto svátky máte a jste se svými nejbližšími. Takýe vám všem přeji klidné velikonoce a snad i poklidný týden.

S láskou vaše Irí

Ps

Abyste nebyli smutný , že zde nic nemáte ani o velikonocích , něco vám sem přece jen přilítlo. No snad se vám to bude líbit.

Oznámení pro děti noci

Milé , děti noci ,

Moc se omlouvám , že přímo pro vás nic delší dobu nevyšlo ,ale máte mé slovo , že o víkendu pro vás vyjde aspoň jeden příspěvek. Teda jen co přijedu z práce , tak na něm začnu dělat takže v úterý. No jo mám odpolední pondělí , úterý a v sobotu a neděli. Ale příspěvek pro vás rozhodně bude. Mimochodem chtěli byste soutěž ?? Stačí napsat zprávu autorovi a nebo do komentáře. A nebo na skype , teda jestli ho máte A kdyby někdo chtěl povídku na přání tak ta možnost zde stále je. Stačí si o ní jen napsat.

S láskou vaše Irí

10 možností jak se odreagovat

uplnky

Informace pro děti noci

Milé děti noci ,

Tak zde máte první článek , tohoto roku. Je to ale jen a pouze informační článek . Tento víkend , můžete očekávat hned dva příspěvky. Tento a pak ještě jeden. Jinak , jestli , vše půjde dobře ,tak se zde už doopravdy dočkáte Zrádné záchrany.

Mimochodem , tato povídka , která je napsaná pro vás má celkem 15 stran a 3779 znaku což moc není. Ale trvala dlouho napsat a v šuplíku jí mám tak více jak rok . Vlastně asi už druhým rokem. Ale dokud se na ní nepodívá jistá osůbka , tak jí nezveřejním. Ale snad se již brzy ozve a na povídku se mrkne. Jinak se můžete těšit a nebo se toho děsit , ale chystají se na vás soutěže. Jo jo nějaké hezké pro vás vymyslím. To je pro dnešek asi tak vše.

S přáním příjemně prožitého víkendu

Vaše Irí

Pro děti noci

Milé děti noci ,

Rok se s rokem sešel , a máme zde poslední den roku 2019. Hrozně moc bych , vám chtěla poděkovat za to , že si najdete čas na cestu snu a pročtete si jí. Za to vám doopravdy patří jedno velké vřelé poděkování. Takže děkuji vám, za to že sem chodíte a čtete si zde i tvorbu , která se zde objevuje jakžtakž s pravidelností.

Nepovažuji se za kdoví jak dobrou spisovatelku , ale pro vás píši ráda. Snažím se a budu se snažit i nadále, aby povídky , básně a kresby , vás zahřáli u srdce , pohladily na duši a na tváři sem tam vykouzlili úsměv . Po celý rok , jste zde četli povídky , básně a jiné články a přitom jste ani netušily , že jsem se strachovala o budoucnost blogu. Měla jsem , strach , že doména kde je cesta snu bude zrušena. No nakonec jsme napsala vedení , a to mě ujistilo , že se nic rušit nebude. Tím pádem mohu s klidným svědomím napsat , že cesta snu půjde dál.

Mimochodem , co takhle mi tu nechat sem tam zprávu autorovi a nebo komentář ??? Také bych vás chtěla ujistit , že na příští rok se již připravuje první článek. Tak se toho děste a nebo se těšte. A kdo ví třeba se dočkáte i povídky Zrádná záchrana.

Pak vám doopravdy hrozně moc děkuji , za vaší trpělivost , a taky i za to , že jste věrnými čtenáři a čtenářky tohoto blogu. I když jakožto jeho autorka jsme více jak přes polovinu času na přizabití.

Takže byla bych doopravdy moc ráda ,, kdybyste cestu snu navštěvovali i v roce 2020. A sem tak i kapánek okomentovali.

A ted to hlavní z celého tohoto článku.

Milé děti noci,

Vím jaký tento rok pro vás byl. A tak mi nezbývá , nežli vám všem popřát , šťastný nový rok , jenž klidný bude již snad , plný těch dní jenž jsou šťastnější a vážně ale i klidnější. Mnoho lásky , přátelství , a zdraví , jenž je zapotřebí. To vše vám z celého svého srdce přeji i s klidným silvestrem . Jenž za pár hodin začíná ale hlavně vám do nového roku přeji : Lásku , přátelství ,důvěru , volno , zdraví a mnoho chvil štěstí a klidných dnu . To vše vám z celého svého srdce přeji , milé děti noci .

S láskou a přáním poklidného Silvestra

Vaše Irí

Dáreček pro upírky a upíry

Milé upírky milý upíři,

ještě jednou vám vše přeji poklidné a příjemné vánoční svátky. Zároveň vám sem dávám menší dárek a doufám, že se vám bude líbit. Věřte mi, kdybych mohla, dostali byste ještě vánoční pohlednice. Jenže to nejde, ehm, takže ještě než přistoupím k vánočnímu dárku pro vás.

Tak doufám, že vám to nebude vadit, ale tady máte tu pohlednici. Když to nejde poštou, tak to jde aspoň přes Cestu snů.

A teď bez jakéhokoliv dalšího zdržování je zde pro vás pro všechny menší dáreček.

S láskou a přáním poklidných svátků

Vaše Irí

 

A ted druhý menší dáreček.

 

Vánoční strom

Byl pozdní zimní večer a za okny se sníh sypal. Parta přátel se pomalu a jistě chystala do města. Jen přece prodej vánočních stromku končí v deset hodin večer.

A oni pro něj dříve jít nemohli. Ještě, než se ale vydali ven, dali si sklenici teplé krve skupiny AB.

Sami se těšili na vánoční svátky, a tak začali i plánovat ozdobu stromečku. Někteří chtěli rudé koule jak krev, jiný modré, zlaté či modro-zlaté. Nakonec se dohodli, že ode všech ozdob dají několik barev.

Jenže nikdy nic není tak jednoduché, jak se zdá. Jako prvního napadlo Alexandra, že kočka Alexandry je nějak divně tichá. Již více, jak několik hodin. Šel se po ní tedy podívat. Jenže nikde jí nemohl najít. Již chtěl všechny v domě zburcovat, že se číča ztratila. Jenže pak ho napadlo podívat se ještě na skřín.

A v ten moment se ozval domem jeho výkřik čirého zoufalství. Všichni se k něm seběhli a chtěli vědět co se stalo. V ten moment Alexandr pravil: "Nemáme ozdoby, číča si z nich udělala pelíšek. Musíme jet ihned do obchodu se sklem, a pak pro strom."

Milá číča ležela rozvalená v něčem čemu se dříve říkalo vánoční ozdoby. Jí se nic nestalo, ale přežilo kolem 12 vánočních ozdob, ze kterých nenadělala střepy a následně třpytky.

O několik minut později se ozvala Alexandra: " Ale, Alexandře, nedá se stihnout obojí, musíme se rozdělit. Sklo a vánoční stromy jsou na opačných stranách města."

Ostatní upíří přikyvovali hlavou, a tak se stalo, že se rozdělili na dvě skupiny. Vánoční ozdoby bylo snadné koupit, Alexandra je měla vybrané během chvilky. Ale se stromem to bylo pro druhou skupinu mnohem těžší.

Nemohli se rozhodnout, který strom vybrat a kdyby nebyl zítra štědrý den asi by ani žádný nevybrali.

Jenže nakonec měl Alexandr spásný nápad, vzpomněl si na nejoblíbenější strom svého učitele. A ten byl kavkazskou jedlí. Zrovna těchto jedlí měli nejvíce. A tak vybrali tu největší s největším počtem větví.

Schylovalo se již k desáté hodině večerní, když jedli zaplatili a domu se vydali. Sněžení, jenž bylo již od večera jemné, začínalo nabývat na síle. Vypadalo to na husté sněžení, jenže to po několika minutách přestalo a cestu jim osvětlil sám měsíc. Měsíční svit na zasněžené krajině třpytil se jak drobné drahokamy a sníh jim pod nohama křupal. Přišli domu právě včas a mohli začít strojit vánoční strom. Jen přece zítra na vánoce má přít jejich pán i se svou kočičkou, což jak si všichni uvědomovali bude pro vánoční strom dvojitá katastrofa.

Jakmile zdobení stromu dokončili, který již dvakrát před potvůrkou malou zachraňovali. Dokončily i ostatní přípravy na vánoce a k ránu se k spánku uložili.

Příští večer pak svého pána i s jeho kočkou očekávali a ve dveřích srdečně vítali. Pak vánoční koledy pustili a o několik hodin později si štědrovečerní večeři i s Vladem dali. Kočičkám dali polštářky se šantou kočičí plněné, a tak vánoční čas bez pohromy se prožil a strom ušetřen i s ozdobami byl. A tak všichni prožili příjemný vánoční svátků čas.

Přání pro děti noci

Milé ,děti noci , hrozně moc se omlouvám za zpoždění a doufám , že se vám bude přání líbit.

Děti noci -omluva

Milé , děti noci,

Moc se omlouvám, ale půjčila jsme si špatnou knihu s bylinkami , takže vám , sem aspoň dávám odkazy na články jenž se s bylinkami zabývali v době zimy.

Zde máte odkaz http://cestasnu.blog.cz/1812/bylinky-na-zahrati-pro-deti-noci

Mimochodem chybu se pokusím napravit a zajdu do knihovny a snad najdu správnou knihu co potřebuji.

Jo a příští týden tu bude recenze , na knihu kterou napsal příbuzný Brama Stokera …..

Podzimní povídka

Milé děti noci, 

rok s rokem se sešel a pomalu končí zima. Připouštím, že zveřejnit podzimní povídku na konci listopadu je zvláštní, ale tak trošku mi to vypadlo z hlavy a za to se omlouvám.

Myslím si, že příběhu není nikdy dost, ale je zde jedna věc, která mě teď napadla. Kdyby chtěl kdokoliv z vás napsat příběh čí báseň na přání klidně si o to napište.

Ale teď abych moc nezdržovala je na čase na podzimní povídku. Tak se prosím pohodlně usaďte a nechte se aspoň chvilečku unášet na křídlech fantazie.

 

***

 

Podzimní den

Slunce se ke spánku ukládalo a soumrak padl na les. Pomalu a jistě večer začínal a hvězdy s měsícem na nebi vyšli. Podzimní větřík pohrával si se zlatavě spadaným listím, jenž na lesní cestě spočívalo. Mělká zář měsíčního světla ozářila noční krajinu a osamocenou postavu, která stanula na začátku lesní cesty.

Její krok byl tichý a sama naslouchala zvukům lesa. Vnímala vůni lesa a jeho tichou náruč, kterou jí otevíral. Na jejích rtech pohrával mírný úsměv a nic jí nerušilo v její půlnoční procházce. Její oči se dívaly bystře po svém okolí a krajinu vnímala více nežli se mohlo na první pohled zdát.

Když došla ke konci lesní cesty, zaslechla hluk, který někdo způsobil pár metru před ní. V ten moment se u Alexandry objevil zlomyslný úsměv. Zvuk, který zaslechla vycházel z opuštěného domu na konci lesní cesty. Cítila hlad, který se jí rozléval tělem, a tak se rozhodla pro smůlu vetřelců, že jej nasytí.

Tiše se vplížila do domu a šla za hlukem. Přímo před ní stál muž kolem 40 let vysoké ale podsadité postavy, který si brblal pod vousy něco o nedostatku zvěřiny. Alexandra nebyla hloupá, naopak všimla si pytláckých ok, a tak se rozhodla udělat s vetřelcem krátký proces.

Nejdříve se k němu tiše přiblížila, a pak mu sáhla na rameno. Muž, který dotyk ucítil, se podíval rychle za sebe, ale ve svitu baterky nikoho neviděl. Myslel si, že se mu to zdá, a tak se opět začal věnovat výrobě pytláckých ok. Během chvilky ale uslyšel tichý smích z pravého kouta, a tak se tam vydal. Jenže nikoho tam nenašel. V ten moment mu naskočila husí kůže. V duchu ho napadlo, že by měl vypadnout, a tak se rozhodl vydat ke dveřím.

Jenže náhle ucítil za zády něčí dech. Srdce měl až v krku a pevně zavřel oči. A když je pak otevřel, stála před ním v měsíčním světle sličná žena. Po černých vlasech se toulalo měsíční světlo a její oči byly pomněnkově modré. Něco ho k ní táhlo, ale zároveň měl strach. Zvednul pravou ruku, v níž křečovitě svíral baterku, a chtěl s ní tu ženu udeřit. Jenže již tam nestála a on mále spadl, kdyby ho nezachytily útlé paže a nepřivinuly ho k sobě. Jeho srdce bilo na poplach, jak splašené, když si všiml v odrazu okenní tabule, že ženě rudě zářily oči. Než se nadál její špičáky mu projely kůží a jeho křik zdusila její dlaň. Během pár chvil jí u nohou leželo mužské tělo bez známek života.

Na rtech měla Alexandra úsměv a mužovo tělo vhodila do bažin. Věděla jistě, že nikomu chybět nebude. Lesní cestou se vracela zpět domu, kde spočinula na svém lůžku a usnula spánkem spravedlivým do dalšího dne.

Upozornění pro děti noci 2

Milé děti noci ,

Těšte se nebo se děste , příští víkend vyjde pro vás napsaná povídka s tématem podzim . A o čem bude …no to je tajné . Bude o něčem. Vzhledem k tomu , že nemám do pondělka nabíječku se asi nedostanu ani na skype. Což je frustrující. A to hodně , ale aspoň si odpočinu od notasu a kdo ví třeba toho hodně napíši a nebo nakreslím a opět si uklidím pokoj.

A jestli bude vše v pořádku tak bych mohla napsat i báseň . Aspon byste se mi tu pak nenudily. Takže bud se , můžete děsit a nebo těšit, ot závisí jen a pouze na vás.

S přáním příjemně prožitého víkendu

Vaše Irí

Speciální článek pro děti noci část druhá

Milé ,děti noci ,

Zde máte slíbenou druhou část , speciálního článku , který je výhradně určený jenom vám. Ohledně křížovky , co jsme vám sem dala.. Psala jsem

, že první tři kdo jí vyřeší dostanou malou drobnůstku ? Vážně stačí řešení napsat na skype : serenity4075 a nebo jako zprávu autorovi s tím , že necháte na sebe kontakt. Málem jsem zapomněla , zde je adresa prví části speiálního článku pro vás.

A pokud to bude možné a nebudete moc daleko , tak vám jí klidně předám i osobně . A abych už konečně dopsala tento úvod , který vznikl zkrátka , tak , že něco v mé mysli cvaklo a řeklo si : Jo udělám menší úvod než přepíši do počítače druhou část speciálního článku. No nic snad mě za něj nebude chtít přetrhnout jak hada……Na otázku jak se přetrhává had mám sice originální odpověď ale zde se mě na to ještě nikdo nezeptal…naštěstí.

Ale hlavně , milé děti noci , hrozně moc si uvědomuji několik věcí a tak doufám , že úvod ke článku vám řekne to co odmítám říci nahlas a nebo přímo napsat na tento blog.

Snad slova má tiše vystřená,

na papíře napsaná ,

v báseň změněná ,

vám dětem noci dá to co má .

Píseň noci

Vím , že svět není černý ani bílí ,

naopak mnoho barev má

a tak to má být.

Jsi-li dítětem noci ,

pak věř , že nejsi sám ,

neb v srdcích vaší ,

zní píseň noci ,

jenž barevné tony má .

Té písni věř ,

neb každý z vás ,

jí skrytou v sobě má ,

avšak sílu z ní též dostává.

Vím , že svět není černý ani bílí ,

naopak mnoho barev má,

však každé dítě noci i ten barevný svět zná,

jenž mnoho barev má ,

a tak to má být.

V srdcích svých píseň noci máte ,

jenž každý den v srdcích vašich zní .

Neb píseň noci skrytá ,

vám sílu svou dává ,

jenž tajemství své v přátelství a v lásce skrývá ,

a tak to má být.

Jsi-li dítětem noci ,

pak věř , že nejsi sám,

neb přátelství a svého pána máš,

za , které bys ruku do ohně dal .

Neb přátelství a láska ,

sílu ti dává jít dál,

jenž písní nocí se stává.

Speciální článek pro děti noci část první

Milé , děti noci ,

Doufám , že jste si nemysleli , že jsem ba vás zapomněla se speciálním článkem ? Věřte m i, že to se nestalo ani omylem. První část je antistresová vymalovánka a křížovka. A druhá část no té se dočkáte až příští víkend.

Takže jako první se zde ukáže křížovka , a k té mám pár informací , které vás potěší doufám. Vím , že máte ruce plné práce ale i odpočinek je důležitý . Proto jsme se rozhodla , že první tři děti noci , které vyřeší křížovku jako první , dostanou malí dáreček. Jen prosím řešení křížovky pište bud zprávou autorovi , nebo na skyp : serenity4075 . A nebo na e-mail co je u podzimní soutěže napsaný.

Tak a ted k samotné křížovce. Zeleně vyznačená místa je tajenka. Tak si jí užijte a snad si u bí odpočinete. Jo pod křížovkou pak najdete antistresovou vymalovánku.

S láskou

Vaši Irí

A zde jsou k ní otázky :

1.Co je částí oceánu ?

2.Do čeho se ve středověku dávali mince , když šli lidé nakoupit ?

3. Jak se jmenuje Shrekovo nejlepší kamarád ?

4.Co musí říct malé dítě když něco chce ?

5.Co je v telefonním seznamu ?

6.Jak se jinak řekne obloha ?

7. Jak se jinak řekne věžička ?

8.Jak se nazývá člověk co bydlí vedle vašeho domu ?

9.co musí mít ptačí mláďátka plná aby byla najezená ?

10.Jméno pro kočku

11. Opak světla

Upozornění pro děti noci

Milé děti noci ,

Vím , že to nemáte lehké obzvlášť teď když je podzim. A tak jsem se rozhodla , že pro vás udělám speciální článek.

Tento článek vyjde během příštího víkendu. A věřte mi , že první část je hotová , jen na druhé se pracuje. Možná by trošku pomohlo kdybyste napsali co by vás potěšilo…Teda jestli by vám to ovšem nevadí. Doopravdy někdy nevím ..No nic aspoň víte že se máte na příští víkend těšit a nebo se ho děsit .. I když na druhou stranu zas nevíte co v tom článku bude že ?

No snad to bude pro vás svým způsobem příjemné překvapení.

S láskou

Vaše Irí